Jsme připraveni podat co nejlepší výkon, říká před šampionátem Karel Klikorka

V mládežnických reprezentacích působíte už mnoho let. Bylo letos těžší se do národního týmu dostat s ohledem na koronavirovou situaci, která hokeji nepřeje?

Myslím si, že ta situace je pro všechny stejná. My, hráči z národního týmu nebo z extraligy můžeme být rádi, že alespoň tyto soutěže běží, nebo že se vůbec nějaké turnaje pořádají. Junioři a mladší stojí a určitě je to pro ně nevýhoda. Takže jsme všichni rádi za to, že se může vůbec hrát.

Jste tedy rád, že se rozběhla Tipsport extraliga a posléze i Chance liga? Cítíte, že vám to pomohlo?

Určitě. Každý zápas, ať je to v extralize, nebo v 1. lize, posouvá každého hráče. Já jsem rád, že jsem odehrál co nejvíc zápasů předtím, než jsem odjel.

Jak vnímáte to, že si s velkou pravděpodobností už podruhé zahrajete na juniorském mistrovství světa v hokeji?

Ještě se budou posílat tři kluci domů, budu tedy pevně doufat, že trenéry přesvědčím o tom, aby si mě tady nechali. Pokud se tak stane, tak za to budu moc rád. Jak jsem říkal už v nějakých rozhovorech minulý rok – myslím si, že je to odměna za to, jak k hokeji přistupuji, mám ho rád a co pro to všechno dělám.

Pokud se zaměříme na situaci ohledně českého reprezentačního hokeje, tak tomu se dlouhodobě již několik let ve světovém měřítku příliš nedaří. Myslíte na to často, nebo se vám to daří vytěsnit a hrát s čistou hlavou?

Já osobně vůbec tyto věci neřeším. Jestli se někde něco říká nebo se někde něco píše, to neřeším. Soustředím se na svůj výkon a myslím si, že to tak má většina kluků. Takže my jsme připraveni na to udělat co nejlepší výkon.

Kvůli koronaviru se nehrálo dlouho na jaře a dlouho ani na podzim, navíc kabinou Bruslařů prošla nákaza koronavirem. Jak je v takové situaci pro vás těžké držet se v kondici?

Ta první karanténa přišla v době, kdy jsme nemohli nikdo nic moc dělat, bylo to po sezóně. Tam jsem měl nějaké tři týdny úplně volno bez hokeje, jen jsem se nějak lehce udržoval. Pak jsem začal cvičit, běhání venku a tak podobně. Potom se nám s Mladou Boleslaví rozběhla suchá příprava, tam všechno proběhlo bez problémů, nic se nezastavilo. Potom jsme šli na led, já jsem přijížděl z národního týmu z trojzápasu se Slovenskem. Tam byli, dá se říct, skoro všichni nakažení, takže jsem také musel absolvovat karanténu, i když jsem to neměl. Přesto jsem se do přípravy s Mladou Boleslaví připojil později. Nějakou chvíli, asi měsíc a půl to běželo, pak jsme zase my museli jako celý týden v Boleslavi do karantény, pak jsme se vrátili, jenže se nemohlo na led do hal. Snažili jsme se tedy alespoň udržovat na venkovním ledě v Dobříši.

Mimo záznam jste mi řekl, že jste se ještě nenakazil koronavirem, nemáte tedy protilátky. Měl jste před odjezdem do Kanady velký strach ohledně toho, abyste se třeba nenakazil? To by totiž znamenalo, že zůstanete doma a na mistrovství světa se nepodíváte…

Nevím, jestli strach. To jsem moc neřešil, vždycky totiž říkám, že to, co má přijít, přijde. Doufal jsem v to, že když jsem to neměl v době, kdy to kluci měli v nároďáku, ani když to chytili kluci v Boleslavi, tak se mi snad povede, abych to nějakou náhodou nechytil ani v tomto období.

Cesta do Kanady je dlouhá, vy jste se navíc opozdili kvůli tomu, že se do vašeho letadla nevešla všechna zavazadla. Jak jste tu náročnou cestu zvládl?

Dostali jsme od realizačního týmu instrukce, že to bude namáhavé a těžké, takže s tím všichni počítali. To, že se to trochu protáhlo, to se někdy stává. Jinak se ta cesta dala přežít, bylo to všechno v pohodě. Jsme všichni rádi, že se doletělo v pohodě. Já jsem pak půlku cesty prospal, takže to uteklo celkem v pohodě.

I přes negativní testy na koronavirus máte nařízenou několikadenní karanténu na hotelu. Jak ji trávíte?

My máme vždy ráno v 10:30 a odpoledne v 16 hodin povinné cvičení. Řídí to náš kondiční trenér Martin Iterský. Takže trénujeme dvakrát denně po 30 minutách, abychom se udržovali v kondici. A ve volném čase koukám na filmy, Netflix, hraju PlayStation a čtu si… (smích) K tomu už taky došlo.

Prozraďte, co čtete za knížku.

Já moc nečtu, ale v situacích, jako je tato, kdy je čas, ano. Teď jsem začal číst Severskou mytologii. Je to různě o bozích a tak. Mám to půjčené od Michaela Krutila, protože nic jiného neměl. (úsměv) Začal jsem to číst už ve Vyškově a občas v tom pokračuju.

Co říkáte na skupinu, ve které Česká republika na šampionátu působí? Kdo je podle vás favoritem?

Myslím si, že favorit přímo není. Nechci říkat, že to je Amerika, Švédsko nebo Rusko. Na tyto prognózy já nejsem. Všechno ukážou až zápasy. Skupina je samozřejmě těžká, to byla i minulý rok. Budeme se s tím ale snažit poprat, jak nejlépe to půjde.

Děkujeme za rozhovor.