David Moravec: Příležitosti v áčku si vážím, zkušenosti se snažím sbírat od všech

Debut v A týmu jste si odškrtl už v utkání s Litvínovem během soutěže Generali Česká Cup, avšak extraligovou premiéru teprve nedávno. Jaké to je nastupovat za A tým?

Je to pro mě neuvěřitelný pocit nastoupit v 17 letech za A tým. Je to pro mě čest, že jsem mohl hrát.

Jak jste se o tom dozvěděl? Měl jste nějaké náznaky od trenérů už dříve?

Náznaky úplně ne, ale chodil jsem na tréninky jako sedmý nebo osmý bek. Pak jsem jako sedmý bek jel na zápas do Liberce, ale dvě třetiny jsem nehrál. Náhle dostal Švícko (Martin Ševc, pozn. redakce) trest do konce utkání, tak mi pan Rulík řekl, ať se nachystám a připravím, že půjdu do zápasu.

Takže by se dalo říct, že to pro vás bylo nečekané... Byl jste v tu chvíli zaskočen?

Dalo by se říct, že ano, protože kdyby Švícko nedostal trest do konce utkaní, tak bych asi do zápasu nenaskočil. Ano, byl jsem zaskočen. Když mi pan Rulík řekl, že mám jít na led, tak jsem byl hodně nervózní, ale během zápasu to odešlo.

Jste rád, že vás trenéři do A týmu povolali? Čím si myslíte, že jste upoutal jejich pozornost?

Jsem nesmírně rád, že jsem tu šanci dostal a chtěl bych moc poděkovat trenérům, jak z áčka, tak z juniorky i dorostu, a pak i panu Vrbatovi a panu Nedorostovi. Snažím se pracovat na každém tréninku na 100 %. Nejdůležitější je určitě hra v obranném pásmu, a když můžu, tak si rád zaútočím.

Jak vypadají vaše aktuální tréninky? Trénujete s A týmem nebo s juniory?

Momentálně trénuji s áčkem. Tréninky se snažíme mít kratší a v co největší intenzitě. Hlavně je hodně zápasů, takže těch tréninků ani moc není.

Kdy jste se začal s "áčkem" připravovat? Byl jste s nimi i v Dobříši?

S áčkem jsem byl i na letní přípravě, ale to nikdy nevíte, co se stane. Teď tam byli nějací beci zranění nebo nemocní. Pan Haken vždycky dává vědět dopředu, kdo jde s áčkem a kdo ne. V Dobříši jsem ale s nimi nebyl, byl jsem tam pouze s juniorkou.

Poslední zápas před nucenou pauzou jste odehrál v neděli 11. října. Jaké pro vás bylo naskočit po dvou měsících do utkání? Chyběla vám zápasová praxe?

Pro mě bylo těžké si na to zvyknout, obzvlášť když jsem nastoupil poprvé za áčko, ale po každém střídání to bylo lepší a lepší a hlavně mě kluci vždycky podrželi.

Je náročné se v aktuální situaci udržet v psychické pohodě?

Samozřejmě, je to těžké. Je to tak, že chvíli můžeme trénovat, pak zase ne. Je to nanic, zápasy se ještě dlouho hrát nebudou (mládežnické soutěže mají od poloviny října stopku kvůli nepříznivé epidemiologické situaci, pozn. redakce), takže to není moc příjemné ani lehké.

Měl jste před vaším prvním zápasem v Tipsport extralize nějaká očekávání?

Ani moc ne, byl jsem hodně nervózní. Hlavně je to úplně jiný hokej než v juniorech, ale chtěl jsem klukům co nejvíce pomoc, abychom zápas vyhráli.

Jak vás spoluhráči do týmu přijali?

Kluci mě přijali úplně suprově, za to jim moc děkuji. Pro mě bylo všechno o něco snazší.

Vzal si vás někdo z áčka „pod křídla“?

Šídlo (Petr Šidlík, pozn. redakce) mi říkal, že si mě prý pod křídla vezme. (smích)

Kdo vám nejvíce pomáhá? Od koho berete zkušenosti?

Pomáhají mi úplně všichni, za což jsem moc rád. Zkušenosti si beru úplně od každého obránce v týmu, vždy za mnou někdo dojede, poradí mi co a jak, jestli jsem to udělal dobře nebo ne. Každou radu si beru k srdci a snažím se pak věci dělat tak, jak mi říkají.

S kým si nejvíc v kabině rozumíte?

Určitě s mladšími kluky jako jsou Najmič, Kousy a Oscar (Ondřej Najman, Pavel Kousal, Oscar Flynn, pozn. redakce).

Vnímáte rozdíly mezi juniorským a „dospěláckým“ hokejem?

Ano, určitě. Hokej je rychlejší, jsou tam už dospělí chlapi, takže je to i hodně silové, a jak jsou starší, tak mají více zkušeností oproti mladším hráčům.

Poslední otázka: Do Mladé Boleslavi jste přestoupil z Jihlavy po sezóně 2018/2019 coby dorostenec. Jak se vám v klubu líbí?

Líbí se mi v klubu opravdu hodně, všechno je tady super, nemůžu si na nic stěžovat. Jsem rád, že jsem sem mohl jít. Tímto bych chtěl poděkovat i mé rodině za veškerou podporu, kterou mi dávají. Moc si toho vážím.

Děkujeme za rozhovor.