Lukáš Zörkler: Všichni se těšíme na led. Dělat hokej bez něj je těžké
Lukáši, jak hodnotíte sezónu, která v uplynulém ročníku proběhla jen pouhých několik týdnů?
Potom, co se to loni na jaře stoplo, bylo vidět, že se kluci těší na tu letní přípravu, na to, až se zase začnou setkávat, budou spolu v té kabině, začnou trénovat. Ta letní příprava proběhla normálně, stejně jako příprava na ledě. Sezóna odstartovala, odehráli jsme nějakých devět zápasů a pak se to zastavilo.
Všichni jsme doufali, že to bude na 14 dní, bohužel, tím ta sezóna skončila. Odehráli jsme devět zápasů, náš nejhorší výsledek byl asi 7:1, což neříkám proto, že bych chtěl demonstrovat to, že jsme nějací strašně dobří, spíš jde o to, co se teď probírá ohledně podoby soutěží. Ti kluci totiž za sezónu neodehráli jediný dobrý zápas. I proto jsme navrhovali včasnou reformu mládežnických soutěží, což se nesetkalo úplně s pochopením.
Ano, to je dlouhodobě případ 8. třídy, nyní už budoucí deváté, kdy vy jste dlouhodobě výkonnostně a také výsledkově poměrně dost jinde než týmy, s nimiž se běžně v sezóně potkáváte. Je to tedy tak, že je pro vás obtížné narazit na konkurenceschopného soupeře, který by vás pořádně prověřil? Předpokládám, že výsledek 19:0 proti Nymburku vám zřejmě nic moc nedá…
V této skupině, kterou jsme hráli, se měl potkat každý s každým dvakrát a pak se to mělo dělit na lepší čtyři a na horší čtyři, kde jsme se měli potkat s týmy z ostatní středočeských skupin. Bohužel na to nedošlo, ačkoliv jsme se na to všichni těšili. Bylo by to se Spartou, Slavií a Kladnem.
Jak se hráči se současnou situací vypořádávají?
Snažili jsme se s nimi být nějakým způsobem v kontaktu, ať už prostřednictvím tréninkových plánů, v rámci kterých nám museli posílat výsledky, nebo se u toho fotit, případně točit. Potom jsme najeli i na formu on-line tréninků, musím totiž říct, že nám kontakt s těmi kluky chybí. Žijeme v tom odmala, ať jako hráči, tak potom i trenéři. Ta kabina nám prostě chybí. Najeli jsme tedy na formu on-line tréninků, abychom hráče viděli. Snažili jsme se je držet v nějaké formě pohybu, ale je to těžké. Všichni se těšíme na led. Přeci jen, hrajeme hokej, je to o ledu a bez něj je to těžké.
Je to poměrně paradoxní. Většina hokejistů se totiž v ČR promořila nejpozději na podzim, částí mladoboleslavské mládeže dokonce virus prošel už o letních prázdninách, ale i přesto, že mnozí z vás měli protilátky, hrát jste nemohli. Jak se na to díváte?
Všude v Evropě i ve světě to jde, jen tady ne. Nevím, co k tomu víc říct.
Jaké podle následky podle vás na hráčích ta neodehraná sezóna bude mít?
Všichni doufáme, že co nejmenší, ale určitě tam budou. A nevztahoval bych to jen na kategorii, kterou já trénuju. Třeba ti nejmenší o rok později začnou bruslit. To bude velký problém. Vůbec nevíme, kolik těch dětí se k hokeji vrátí, i když máme zprávy, že ty, co jsme je ve vyšších ročnících měli, by se měli vrátit snad všichni, ale chybí nám rok náboru, nevíme, kolik jich tam bude.
A jsem zvědavý, jaký bude problém, až tyto kategorie osmé, deváté třídy najednou budou v reprezentaci do 16 nebo do 18 let. Tam si myslím, že ten ztracený rok oproti tomu světu znát bude.
Dá se tedy očekávat, že může jít o určitou časovanou bombu, která nyní tiká a může vybuchnout až za několik let?
Doufejme, že se to nestane.
Byly zde nějaké náznaky, že byste se mohli alespoň nějakým způsobem začít setkávat a trénovat od pondělí 12. dubna, to však nakonec nenastalo. Kdy jste měli vlastně v plánu začít letní přípravu?
Plán byl takový, že pokud by se to pustilo a byl by v Boleslavi ještě led, šli bychom na led, abychom to klukům alespoň trochu vynahradili. To už ale zřejmě nedopadne. Doufáme a žijeme v tom, že poslední týden v dubnu, případně začátkem května začneme trénovat v rámci letní přípravy tak, jak to děláme každý rok.
Děkujeme za rozhovor.