Majitel Jan Plachý: Děláme kroky vpřed, momentálně nás brzdí hlavně zranění

Pane Plachý, tým má odehranou čtvrtinu základní části a kousek k tomu. V tabulce mu patří čtvrté místo. Co na to říkáte?

Kdyby mi to někdo řekl v létě, bral bych to všema deseti. Každoročně odsud nějací hráči odejdou, jiní přijdou. Jeden nikdy neví, jak a jestli to bude fungovat. Navíc už dva roky hrajeme relativně nahoře a to není snadné opakovat. Tím spíš pro klub, který nikdy není tak docela favoritem, který se drží týmovosti, a který se snaží razit spíš skromnější cestu. Stručně řečeno je to za mě momentálně velmi dobré.

Bruslařský klub je ale v posledních letech vnímán už jinak, než býval, souhlasíte?

Troufám si říct, že ano. Zájem novinářů je trochu jiný, veřejnost o nás nějak mluví, soupeř k nám už asi taky jezdí s jinačími pocity, než jezdíval. Nese to v sobě vícero věcí, teď takhle z fleku mě třeba napadá i pohled svazu a jeho hodnocení naší mládežnické Akademie. Bývali jsme poslední, předposlední, teď jsme v jeho hodnocení někde vprostředku. Jedním z kritérií je i počet mládežnických reprezentantů, který nám v posledních letech také stoupl. Do toho postavení juniorů a dorostu v tabulce (třetí a druzí, pozn. red.). To všechno jsou věci, které v poslední době vytváří image klubu, to je filozofie, kterou jsme společně s Honzou Tůmou, Radimem Vrbatou a Vencou Nedorostem nastavili, a která se zdá být konečně tou správnou.

Úvod letošní sezony měl doslova vražedné tempo, takříkajíc se přibrzdilo až teď, v rámci reprezentační přestávky. Souhlasíte?

I Liga mistrů způsobila, že začátek téhle sezony byl jeden obrovský kvapík. Když jsme začali porážkou v Olomouci a potom i doma s Pardubicemi, kdy jsme byli dvě třetiny zápasu lepší, byl jsem z toho trochu špatný. Pak se nám ale podařilo udělat šňůru, kdy jsme z deseti zápasů osmkrát vyhráli a jednu dobu byli dokonce první v tabulce. Netroufám si tvrdit, do jaké míry to byl reálný odraz týmu, protože pak nás dohnalo to už zmiňované tempo zápasů a taky spousta zranění, takže to teď trochu lepíme. Objektivně vzato ale nejsme jediní, spousta klubů je na tom podobně. V rámci posledního zápasu s Budějovicemi to bylo podobně, taky přijely bez spousty hráčů a my to nejspíš podcenili. Což jenom ukazuje, jak vyrovnaná ta liga je – nesmíte si dovolit podcenit naprosto nikoho a za žádných okolností.

Na vámi naťuknutá zranění směřovala moje další otázka. Je to něco, co vás mrzí, nebo speciálně tuhle oblast musí člověk brát tak, jak je?

Jedna z nejdůležitějších věcí na cestě za úspěchem je štěstí. Štěstí na to, aby se vám vyhýbala zranění. A pravdou je, že nám se poslední dvě sezony vyhýbala obrovským obloukem, takže i z hlediska nějakých zákonitostí bylo celkem jasné, že jednou to zase přijít musí. Problém je v tom, že je v tom několik otřesů mozku, kdy tak docela nevíte, na jakou dlouho to může být. David Šťastný pro změnu musel na operaci. Na začátku sezony možná úplně nejlepší formu neměl, ale góly dávat dokázal a soupeř si ho už zvykl hlídat, takže tak vytvářel prostor pro další. Je to o větší smůla, že si to udělal sám, na tréninku, při prvním cvičení. Do toho nějaké angíny. Není to ideální, ale jak už jsem říkal – nejsme jediní, kdo tohle řeší.

Nutí to nějakým způsobem být letos o něco aktivnější na trhu hráčů?

Samozřejmě, že se snažíme hledat, ale ono není kde. Pak je člověk doslova vděčný za situaci, kdy Litvínovu přijde ze zámoří Chalupa a tím pádem uvolní Pospíšila. Je to kvalitní extraligový hráč, který nás o tom už před pár lety přesvědčil, a my můžeme být jenom rádi, že se tenhle transfer povedl udělat, když máme vyřazených pět hráčů. Kvalitní hokejisté prostě nejsou.

Nemrzí zpětně odchod Zbořila s Flynnem? Nebo se to takhle vůbec nedá říct, protože v tu chvíli byla situace jiná?

Když se podívám na ten transfer jako celek, tedy včetně příchodu Tomáše Fořta k nám, beru to jako dobrý tah. Když bych se měl zmínit konkrétně o Flynnovi, tak to je kluk, který strávil celý život v Boleslavi. Osobně si myslím, že mu tohle jenom prospěje, a že ho to posune dál. Navíc jak on, tak Zbořil, jsou pořád našimi hráči, takže nikde není psáno, že se tu příští rok zase neobjeví.

Kdybyste měl zmínit pro vás momentálně největší negativum a největší pozitivum?

Negativně mi momentálně v hlavě víří především ta zranění. A pozitiva? Těch je několik. Líbí se mi, že máme pořád ten svůj herní rukopis, že hodně bruslíme, že dokážeme rozhodovat těžké zápasy ve svůj prospěch. Taky se mi líbí ta zmiňovaná práce s mládeží, kde je znát progres. A když to vezmu kolem a kolem, líbila se mi i Liga mistrů. Viděl jsem naše domácí zápasy s Frölundou a Helsinkami a podle mě se jednalo o velmi dobře sehraná utkání. Jsem rád i za to, že naši hráči mohli vidět, jak řeší nejrůznější herní situace tyhle týmy. Když jsou před svou brankou, když útočí. Jsou neuvěřitelně rychlí, všechno jim trvá skoro o polovinu méně času než nám.

Takže zklamaný z toho, že se nakonec v Lize mistrů nepostoupilo, nejste?

Zklamaný bych byl, kdybychom měli jiné soupeře. V tomhle případě jsme od začátku věděli, že jsme ve skupině smrti a taky to byla skupina smrti. Jsem zklamaný tak trochu za celý český hokej, kdybychom tě bodů udělali víc, mohli jsme trochu víc pomoct jeho reputaci. Ale jak říkám, myslím, že ostudu jsme neudělali. Proti Curychu už o nic nešlo, proto jsme nasadili hráče, které máme třeba i na střídavé starty, případně kluky z juniorky, takže to už bych jako bernou minci nebral, ale obecně si myslím, že oproti té kvalitě, která sem přijela, jsme zas o tolik horší nebyli.

Takže za rok byste do toho šel klidně znovu?

Ano, určitě. Pořád doufám, že se z toho jednou stane něco tak prestižního, jako je Liga mistrů ve fotbale. Včetně toho přílivu peněz do klubů. Teď jsme byli v mínusu přibližně 400 tisíc, když jsme to před lety hráli poprvé, bylo to horší. Progres tam je a vyhlídky do budoucna tak snad budou čím dál tím lepší.

Momentálně se opět zhoršuje situace kolem koronaviru. Trápí vás to nebo je to něco, co se už snažíte si nepřipouštět?

Trápí mě to hodně. Covid se objevil v nejúspěšnějším období novodobé historie klubu a na návštěvnosti je to znát. Lidé se nechtějí nechat testovat, nechtějí se očkovat, bojí se, že se nakazí, případně si prostě zvykli koukat na hokej v televizi. Koronavirus přinesl spoustu dalších proměnných a mně je moc líto, že nechodí tolik lidí, kolik by jinak asi chodilo v normálních časech. Sláva je vrtkavá věc, nikdy nevíte, co bude za rok – jestli budeme mít odpovídající rozpočet, jestli se nám podaří dobře sestavit tým. Tohle je období, které bychom si měli společně s lidmi užívat a bohužel to není v takovém měřítku, v jakém by to být mohlo. Tímto tedy o to víc děkuji těm, kteří k nám na stadion chodí.

Bruslaři mají momentálně tři zástupce v národním týmu v podobě útočníků Pavla Kousala a Ondřeje Najmana a obránce Pavla Pýchy. Je i tohle nějaká vizitka?

Vizitka to samozřejmě je, jsem za to rád. Tím spíš v sezoně, kdy se chystá olympiáda, ačkoliv nejsem naivní a vážně si netroufám odhadovat, kolik hráčů se tam může podívat z naší domácí soutěže. Ačkoliv třeba Kousal s Najmanem by si to za tu svou formu nepochybně zasloužili. Každá mince ale má dvě strany, takže samozřejmě trochu trneme, aby se nám – při našem momentálním štěstí – nevrátili třeba zranění.

Tradiční otázka týkající se rekonstrukce zimního stadionu. Můžete říct, co je nového v této věci?

Momentálně máme podepsanou smlouvu s projekční kanceláří, která aktuálně připravuje už závaznou proveditelnost. Budeme k tomu potřebovat statiku střechy. Volby se blíží a já předpokládám, že pan primátor bude chtít dostát svému slovu, a že nějaká investice do zimního stadionu bude. Bohužel se pomalu ale jistě blížíme k tomu, že budeme mít nejhorší stadion v lize. Což je pro město, které je největším přispěvatelem do státního rozpočtu díky firmě ŠKODA AUTO, už trochu ostuda. Je to pro zdejší politiky už opravdu na zamyšlenou a já upřímně doufám, že se na nás nevykašlou.

Na konec sezony se ptát nebudu, ten je ještě daleko, ale co byste si přál od zbytku tohoto roku?

Loni se nám snad podařilo konečně smáznout tu neblahou pověst o „Vánocích Bruslařů“, kdy jsme tradičně prohrávali, co šlo, takže doufám, že se nám to letos povede stejně, jako se nám to povedlo loni. Samozřejmě bych si přál, abychom se dali co možná nejvíc do kupy zdravotně, aby i naše herní kvalita šla nahoru. Věřím, že na první polovinu tabulky stoprocentně máme. Samozřejmě bych si přál, abychom skončili do čtvrtého místa, protože v předkole se může stát cokoliv, ale jak jste říkala – to už koukám moc dopředu. Žiju v realitě a ta bude těžká.

Děkujeme za rozhovor.