Jan Závora: Nechci nic vypustit. Tahoun juniorů? Chci jít mladším příkladem

Poprvé jste se objevil na soupisce A týmu v březnu 2021 proti Spartě, nyní máte odehrané čtyři extraligové zápasy v řadě. Jaké to je hrát za A tým?

Je to nepopsatelný pocit, je to jako plnění snu. Jako malý kluk jsem si vždycky říkal, že je pro mě nemožné s takovými hráči někdy hrát a najednou s nimi sedím v jedné kabině. Je to vážně neskutečný pocit a užívám si každou chvíli, co můžu s A týmem strávit.

Co to pro vás znamená?

Je to pro mě velká čest, že trenéři vybrali zrovna mě a jsem rád, že všechna ta práce nepřišla vniveč. Na druhou stranu to taky znamená, že se chci v áčku udržet, proto se snažím všechno dělat s maximálním nasazením a soustředěním. Nechci nic nevypustit.

Mladá Boleslav se po čtyřech letech vrátila do evropské soutěže a vy jste byl součástí. Jaké bylo okusit Ligu mistrů?

Opět velká pocta, že si trenéři vytáhli mě. Při této příležitosti jsem se snažil neokoukávat jen kluky od nás z týmu, ale koukal jsem i na zahraniční hráče. Byla to velká zkouška, přece jen ten styl hry se trochu lišil od našeho českého.

O co vás CHL obohatila? Co vás zaujalo?

Jak jsem říkal, okoukával jsem ostatní hráče, jak hrají. Celá CHL je super je výborné zpestření celé sezony. Líbily se mi i výjezdy do zahraničí, podíval jsem se tam, kde jsem ještě nebyl. Zázemí v zahraničí mě velmi mile překvapilo.

Zpět k letošním extraligovým zápasům: Na ledě jste hrál po boku Jana Grima a Marise Bičevskise. Jak probíhá spolupráce mezi vámi?

S Grimasem (Jan Grim, pozn. redakce) se známe už z juniorky z předešlých let a s Marisem se vždycky nějak domluvíme. Hlavně víme, jak chceme hrát a co budeme zhruba dělat, takže spolupráce je za mě na výbornou.

Ve dvou zápasech dokonce s obráncem Davidem Bernadem, se kterým jste působil ve stejné lajně již vloni při vašem debutu. Jak se vám s ním hrálo? Dával rady spíš vám, nebo vy s Honzou jemu?

Abych se přiznal, byl jsem rád, že jsem s ním nastoupil v prvních zápasech. Díky tomu ze mě trochu spadla nervozita, protože jsem věděl, že nejsem jediný v nové pozici. Co se týče komunikace, domlouvali jsme se před každým střídáním, jak budeme chtít střídání zahrát, což většinou bylo – hrát co nejvíce u nich v pásmu a nevypustit jediný souboj. Ale je pravda, že to řídil právě Berny.

Měl jste před prvním zápasem TELH nějaká očekávání?

Akorát jsem čekal, že budu na ledě při zápase úplně ztracený, to se mi trochu vyvrátilo.

Jak vznikl nynější váš přesun k A týmu?

Bylo 31. října před obědem, asi na 5 minut jsem odešel od mobilu, a když jsem se vrátil, měl jsem dva nepřijaté hovory od trenéra juniorky pana Hakena a pana Nedorosta. V tu chvíli jsem už trochu tušil, o čem hovor bude, tak jsem zavolal zpět. Bylo mi řečeno, že za hodinu A tým odjíždí do Liberce a že mám jet s nimi. I když jsem to tušil, stejně mě to trochu rozhodilo. Naštěstí mě mamka rychle hodila do Boleslavi. Když jsem dorazil na zimák, tak jsem se uklidnil.

Čím si myslíte, že jste upoutal pozornost trenérů?

Nerad hodnotím sám sebe, zvlášť když má jít o nějaké kladné hodnocení. Vždycky všem říkám, že se musí zeptat trenérů. Nevím, asi svou pracovitostí. (úsměv)

Jak vás kluci v kabině přijali?

Je to skvělá parta. Myslím si, že mě přijali skvěle.

S kým jste si zatím nejvíce padl do noty?

Určitě s Honzou Grimem a Davidem Moravcem. Znám je už déle, takže se bavím hlavně s nimi. Rozumím si i s Bernym, ale snažím se bavit se všemi, abych zapadl.

Vzal si vás někdo, jak se říká, “pod křídla“? Od koho berete zkušenosti?

Pod křídla asi úplně ne, ale právě s Morym a Grimasem se hodně bavím o tom, co mám dělat lépe a i o ostatních věcech, co se nedějí zrovna na ledě.

Jak aktuálně vypadají tvé tréninky? Trénujete s A týmem nebo juniory?

Aktuálně trénuji s A týmem. Teď v repre pauze s áčkem trénuje také pár dalších juniorů, protože někteří kluci jeli na repre. Pomalu se zotavují chybějící hráči, takže nevím, jak to bude dál.

Jaké vnímáte rozdíly mezi kategoriemi?

V zápasech je rozhodně znát, o kolik času je tam méně než v juniorce. Navíc je všechno mnohem organizovanější a více silové. V trénincích je vidět rozdíl v profesionalitě, je to vyšší level.

V Extralize juniorů po 18 zápasech držíte třetí příčku. Je to po minulé sezoně uspokojující, jak se týmu daří?

Je to super a skvělé je, že se odehrálo tolik zápasů. V minulé sezoně nebyl takový prostor projevit se jako tým. Uspokojit se a usnout na vavřínech nemůžeme, musíme pořád pracovat na věcech, které nám tolik nejdou a bojovat v každém zápase, ať máme co nejlepší výchozí pozici do další části sezony.

Jaké to bylo naskočit do zápasů po uplynulé nedohrané sezoně?

Za tu dobu jsem skoro zapomněl, jaké to je být v zápasovém rytmu a jaké emoce zápasy přináší. Přeci jen jsme poslední sezonu maximálně trénovali, a to není to pravé ořechové.

Čím to je, že se týmu daří? V čem je kouzlo vaší party?

Kouzlo to úplně asi žádné nebude. A i kdyby, tak kouzelník neprozrazuje, jak své triky dělá. (smích) Když vidíme proti sobě silného soupeře, jsme schopni se semknout a dělat to, co máme. Problém máme se slabšími týmy, které pravidelně nepochopitelným způsobem podceníme, a není to ono.

S 22 body (10 + 12) vedete týmovou tabulku produktivity. Cítíte se jako tahoun?

Každý má v týmu nějakou svou roli, já se úplně jako tahoun necítím. Cítím se spíš jako nějaký leader, který má jít mladším klukům příkladem. Snažím se, abych tomu týmu pomohl všeobecně, a za to, že se k tomu přidaly body, můžu být jedině rád.

Kdo z kabiny má tedy v týmu juniorů slovo?

U nás vládne celkem demokracie, takže to tak úplně nebereme. Každý může něco říct, ale když něco řeknou nejstarší ročníky (2002), tak to většinou všichni respektují a snaží dělat, jak se řekne.

Děkujeme za rozhovor.