Pereme se sami se sebou, ne se soupeřem, zlobí se Jan Stránský
Honzo, proti Kladnu jste byli aktivnějším týmem, ale nepadlo vám to tam. Čím to?
Opět jsme předvedli naši střeleckou impotenci v přesilovkách a můžeme říct, že i při hře pět na pět. I když jsme teoreticky měli víc šancí, tak jsme Kladnu nabídli velké množství přečíslení, ze kterých nám dali vlastně oba dva góly.
Těch úniků domácích bylo opravdu hodně. Čím si to vysvětlujete?
Osobní zodpovědnost. V ničem jiném to asi není. My třeba měli kotouč v držení nějakých 45 sekund, žádná velká příležitost z toho nebyla a následně protiútok dva na jednoho a gól.
Kdy se podle vás utkání definitivně zlomilo?
Víceméně asi až na konci. Klidně jsme s tím mohli ještě něco udělat v samotném závěru, kdy jsme měli dvě přesilovky po sobě, ale ze kterých jsme, jak už jsem říkal, gól nedali.
Naopak faul Boleslavi na samotném konci – to byla asi čára přes rozpočet, že?
Já to nechci úplně hodnotit, pořádně jsem to neviděl. Nemyslím si, že to byl nějaký úmysl, prostě se stalo. Ale samozřejmě nám to nepomohlo.
Podržel vás brankář Růžička, co říkáte na jeho výkon?
Jak jsem říkal, Kladnu jsme nabídli nehorázný počet přečíslení. Kdyby tam nebyl, mohli jsme jet domů klidně s bůrem.
Pohled tabulkou vzhůru pro vás už smysl nemá, tam už se nemáte kam posunout. Pod vámi to ale ještě vře. Nejlépe můžete být devátí, nejhůře dvanáctí. Jak se hraje s takovými pocity?
Na tohle nekoukám. Nezbývá než jít zápas od zápasu. Už dlouho potřebujeme udělat nějakou šňůru vítězných zápasů, ale bohužel to nevyšlo. Pořád se v tom plácáme. Jedna výhra a šest proher, dvě výhry a pak prohra s předposledním. Takže férově řečeno v pohodě prostě nejsme a jestli vykopneme předkolo play off z devátého nebo dvanáctého místa, je ve své podstatě jedno. My se stejně pereme sami se sebou, a ne se soupeřem.
Děkujeme za rozhovor.