Pomýšleli jsme výš, bilancuje sezonu trenér dorostu Václav Pletka

Pojďme zhodnotit sezónu dorostu od začátku. Základní část jste vyhráli, že?

Ano, vyhráli. Hrálo se tam nějakých osmnáct zápasů, pak se udělaly dvě skupiny. My jsme postoupili do té lepší, tam se hrálo taky nějakých osmnáct zápasů a i tuto skupinu jsme vyhráli. Tam se nám dařilo. Potom jsme nastoupili do play off, kde jsme přes první kolo prošli, ve druhém jsme ale vypadli.

Je to překvapení, že jste neprošli dál?

Věděli jsme, že tu máme šikovné kluky, ale také jsme nevěděli, jak obstojíme s konkurencí, protože se rok pořádně nehrálo. Věděli jsme ale, že tu máme silné a šikovné ročníky, což kluci potvrzovali celou sezonu. Někteří udělali ohromný progres jak ze silové, tak i herní stránky. Kluci chtěli pracovat, dařilo se nám dávat do hry prvky, které jsme chtěli. Proto jsme ty dvě skupiny vyhráli. Podpořili nás gólmani, které jsme měli také kvalitní a chytali dobře. Zkrátka si to sedlo a ty dvě skupiny jsme vyhráli. Se základní částí jsme tedy spokojení.

Předpokládám, že si také museli sednout lidsky jako parta…

Samozřejmě jsou to puberťáci, kde si i závidějí, ale ta parta se sešla dobře jak charakterově, tak i pracovitostí, tým fungoval.

Nebyl později v sezoně určitým tmelícím prvkem i útočník Nikita Mojsejev, který se za poměrně dramatických okolností vrátil z Ukrajiny do Česka nedlouho po vypuknutí války?

On je spíš takový ten tichý, který se do toho moc nezapojuje, ale paradoxem bylo, že v play off byl naším nejlepším hráčem. Přijel na play off a pak v něm vyhrál kanadské bodování. Patřil k lídrům týmu. V kabině se moc neprojevuje, je spíš takový tichý, uzavřený. Na ledě byl ale vůdce.

Vypíchl byste ještě nějaká další jména?

Třeba gólmani chytali velmi dobře. Ten tým si ale sedl dobře jako celek a měli jsme tři lajny, kde gól mohl dát kdokoliv. V obraně hráli hráči ročníku narození 2006 také velmi dobře, tým byl kompaktní.

Dá se čekat, že se v takové formě hráči přesunou i do juniorky?

Kluci to samozřejmě budou mít těžké, protože v juniorce je tříročníková soutěž. Ne všichni to asi budou moci hrát hned, protože tam je silový rozdíl velký. Všichni ale dostanou šanci se o to porvat, musejí však být trpěliví. Když nedostanou tu šanci hned na začátku, musejí být trpěliví a na tu šanci si počkat. Když ta šance přijde, aby na ni byli připravení.

Skončili jste sezonu ve čtvrtfinále. Není to málo?

Pomýšleli jsme samozřejmě výš, alespoň mezi čtyři nejlepší týmy. A pak už se v play off může stát cokoliv. Takže je to malinko zklamání, ale na druhou stranu to bylo první play off těchto hráčů, kdy se dostali pod nějaký tlak. Ta tíha okamžiku na ně možná určitým způsobem dolehla, v play off jsme se nepotkali s moc optimální formou, kterou jsme měli předtím. Kluci se učí a mají na to nárok, zvlášť v případě, kdy ještě nikdy nezažili, jak se play off hraje. Je to škoda, ale byly tam kvalitní zápasy, které ty hráče posouvají dál.

V čem byla Sparta lepší?

Předposlední zápas základní části jsme hráli proti Spartě a nastoupil tam brankář Hrabal, který chytal celou sezónu za juniory, má dva metry. Ten kluk je výjimečný a chytá velmi dobře. My jsme tam prohráli 0:1, i když jsme měli 52 střel a oni 12. Tam si myslím, že kluci trochu dostali do hlav, že se tomu gólmanovi nedá dát gól. Když jsme na ně narazili v play off, tak první dva zápasy u nás tady nechytal, jeden jsme smolně prohráli, kdy se měl v prodloužení pískat icing, ale nepískl se. To je ale naše chyba, protože my to máme dohrávat pořád. Druhý jsme vyhráli, pak jsme jeli na Spartu, bylo to 1:1, tam už chytal Hrabal a naše výkony už byly o nějakých 30 % horší. Možná, že i ti kluci to měli v hlavě, že ho tam viděli a měli strach, že se mu nedá dát gól a možná se to na nich podepsalo. Sparta ale hrála dobře a vyhrál ten lepší.

Co vám osobně dala tato sezona nového?

Minulý rok se nehrálo, teď jsem byl druhý rok jako hlavní trenér a je to úplně něco jiného, než když tam stojíte jako asistent a nemáte takovou zodpovědnost. S Davidem Vrbatou se sice někdy o věcech pohádáme, což by asi nebylo dobře, kdybychom se nehádali a měli pořád stejný názor. V hokejových věcech se ale shodneme, občas mám já jiný názor a občas on, ale tak by to asi mělo být. Sezona mi dala dost, protože tato práce je dennodenní mluvení s klukama, jsou sice mladí, mají ale sami starosti, škola, doma, zažívají třeba první lásku… Problémy nebo to, že něco není podle jejich představ, je na nich vidět. Musíte být trochu jako psycholog, mluvit s nimi, ptát se jich na ty starosti, které mají.

Letos jste několikrát zastupoval Petra Hakena u juniorů v době, kdy Petr Haken působil jako asistent u A týmu. Jak náročné to bylo?

Bylo to náročnější časově, protože když jsem měl volno, jel jsem s juniorkou do Jihlavy nebo do Třince. Jsem ale rád, že jsem tu šanci dostal. Tam jsou kluci už starší, hokej se blíží mužskému hokeji. Je to tam něco jiného po taktické stránce, na což musíte daleko víc dbát. Škoda, že to té juniorce nevyšlo. Stál jsem na jejich posledním zápase taky na střídačce a je velká škoda, že nepostoupili dál. Celou sezonu se pohybovali mezi prvním a třetím místem, takže to byla škoda.

Děkujeme za rozhovor.