Kluci, díky! vzkazuje po úspěšné sezoně trenér 9. třídy Lukáš Zörkler
Pane trenére, nejprve asi poprosím o celkové zhodnocení turnaje – jaký byl?
Na úvod musím přiznat mírné rozčarování. Na to, že to bylo Mistrovství České republiky, tak mne celková organizace celkem zklamala. Pro ty kluky to byl jejich dosavadní vrchol kariéry a tomu turnaji chyběla nějaká větší propagace. I propozice a rozlosování byly mírně řečeno zmatené. Čekal bych, že po takovém turnaji se budou udělovat ceny pro nejlepšího gólmana, vítěze kanadského bodování, all Star turnaje atd. Nic takového ale neproběhlo. Zklamal mě i celkový zájem ze strany svazu. Naštěstí ty organizační věci naprosto přebila celková sportovní stránka, a to jde především.
Ten turnaj stál asi hodně sil. V pěti dnech se hrálo pět zápasů. Jak náročné to bylo i z hlediska kondice a fyzičky?
Už před turnajem jsem říkal, že to bude strašně náročné, 5 zápasů v pěti dnech. My jsme tomu podřídili naprosto vše – od přípravy na turnaj, po co nejvhodněji zvolené stravování, aby se urychlila regenerace, masáže atd. Prostě jsme se snažili klukům vytvořit naprosto profesionální podmínky, za což bych chtěl poděkovat všem lidem kteří se kolem kluků motali a s tímhle vším nám pomohli. Myslím si, že to bylo znát a náš pohyb na ledě patřil na turnaji k těm nejlepším.
Pojďme si vše projít postupně – turnaj jste začali dobře, tři dny, tři výhry – skvělý start, že?
Ano, start turnaje byl fantastický. Obával jsem se na úvod zápasu se Slávií, Považoval jsem je společně s Libercem za favority a bál jsem se, aby nás nějaký horší vstup do turnaje pak nepoznamenal. Ale to se nestalo, spíše naopak. První výhra nás strašně nakopla. A mít po třech zápasech na kontě 9 bodů, to mě ani ve snu nenapadlo.
Jak už jste zmínil, turnaj jste načali duelem se Slávií, který jste rozhodli až v závěru, navíc i s notnou dávkou štěstí… Dalo by se tedy říct, že to byla zkouška zarputilosti a vůle?
Ani ne tak zarputilosti a vůle, jako obrovské bojovnosti a odhodlání těch kluků. Musím říct, že když jsme po dvou třetinách vedli 2:0, tak jsem si říkal, že to snad ani nemůže být pravda. No a ono to asi během osmi minut bylo najednou 2:2.. A v ten moment se ukázal obrovský charakter, kluci se nepoložili a byli schopni ten zápas znovu strhnout na svoji stranu.
Pak přišly dvě jasné výhry, nejprve 6:3 s Oceláři a následně 6:0 s brněnskou Kometou… Výsledky hovoří poměrně jednoznačně, bylo to tak i na ledě?
Výsledek zápasu s Třincem vypadá sice jednoznačně, ale vůbec lehce se narodil. Do zápasu jsme vstoupili špatně a ve 3.minutě jsme prohrávali už 0:2. Vzali jsme si timeout, museli jsme kluky uklidnit, zdůraznit jim, co je naší silou a jak a čím ten zápas můžeme otočit. Musím říct, že když jsem si v ten moment vzpomněl na předešlý zápas se Slavií a náš výkon, tak jsem si byl skoro jistý, že ten zápas otočíme.
Další den jsme hráli poslední zápas celého programu a věděli jsme, že pokud Kometu porazíme tak budeme jediný tým s plným počtem bodů. Z naprosto vyrovnané první třetiny jsme odešli s náskokem 2:0 a poté si myslím, že jsme předvedli možná nejlepších 40 minut v sezóně, o čemž svědčí i fakt, že ve druhé třetině Kometa vystřelila poprvé na branku až minutu a půl před koncem. Ve třetí třetině už hráči Komety byli lehce frustrovaní a než aby hráli hokej, tak se spíš chtěli prát, čehož jsme byli schopni využít a navýšit vedení.
Čtvrtý den přišel rozhodující duel – zápas s Libercem. Už v předešlém rozhovoru jste mi řekl, že o výhře na turnaji se rozhodne právě v zápase s nimi. Ten zápas byl obrovsky napínavý a přinesl doslova infarktový závěr ve třetí třetině, kdy jste dotáhli Liberec na dostřel. Proč jste nakonec nevyhráli? A kde se v týmu vzala ta úžasná odhodlanost a bojovnost?
Do zápasu s Libercem jsme vůbec nevstoupili špatně. Úvodních 10 minut jsme byli lepším týmem, ale bohužel jsme nedokázali vstřelit gól a když jsme hráčům Liberce nabídli dvě možnosti ke skórování, tak toho využili. Hned na začátku druhé třetiny jsme měli obrovskou šanci, ale trefili jsme tyč. Tam se to asi celé zlomilo. Po zbytek třetiny jsme vůbec nebyli schopni dostat se do hry, prohrávali jsme souboje, nebyli jsme schopni se udržet na kotouči a Liberec toho využil třetí brankou. V kabině jsme si pak řekli, že už nemáme co ztratit. Že je jedno, jestli prohrajeme 0:3, nebo 0:8. Taky jsme trošku sáhli do sestavy. Třetí třetina byla z naší strany parádní, dali jsme dva góly a pak jsme to zkusili v powerplay. Bohužel to nevyšlo.
Zápas ale předcházela komplikace – havárie čpavku na porubském stadionu. Zápas musel být odložen a především přeložen do Vítkovic. Kdy jste se to dozvěděli a jak rychle jste museli reagovat? Zřejmě nebylo moc času…
Dozvěděli jsme se to při příjezdu na zimák. Ještě chvilku jsme čekali, jestli se podaří závadu opravit. Nepovedlo se to a bylo nám oznámeno, že se zápas odehraje ve Vítkovicích. A vlastně bylo na nás s Libercem, kdy si určíme začátek zápasu a tím ze jsme měli po celou dobu turnaje k dispozici vlastní autobus, tak to zase taková komplikace nebyla. Sbalili jsme věci a přesunuli jsme se do Vítkovic, kde začal klasický předzápasový proces.
I přes prohru s Libercem jste stále měli teoretickou šanci na zlato, ale musela by nastat určitá souhra situací… To se nestalo a Bruslaři navíc prohráli vysoko s Plzní. Byla už v týmu znát únava či demotivace? Nebo co stálo za vysokou porážkou 2:7?
Nám vlastně po prohře s Libercem všechny ostatní výsledky hrály do karet. Stačilo jediné – aby Liberec ráno ztratil s Brnem. To se nakonec nestalo a my vlastně už věděli, že jsme stříbrní bez ohledu na výsledek. Plzeň měla naopak o motivaci postaráno, k bronzu potřebovala plně bodovat s námi. Myslím si, že po těch čtyřech extrémně náročných dnech to z kluků spadlo a vnitřně se už uspokojili s tím, že jsou druzí. Celkové nastavení na utkání nebylo takové jaké by mělo být. Což jim ale na jednu stranu vůbec nevyčítám.
Boleslav ale i tak z Mistrovství odváží stříbrné medaile, což je krásný úspěch, souhlasíte?
Úspěch je to fantastický. Myslím, že před turnajem s námi nikdo moc nepočítal a my jsme tam všem, až na Liberec, vypálili rybník.
Od kolegů z porubské a vítkovické redakce, kteří turnaj redaktorsky zajišťovali, jsem slyšela na tým jen samá pozitiva. Je tedy někdo z týmu, koho byste vypíchl nebo pochválil? Ať už za turnaj nebo za sezónu?
Musím říct, že ta pozitiva jsem slýchával od kolegů i já, což se strašně hezky poslouchá. Chtěl bych tu asi vyzdvihnout dvě jména. Kapitán Jakub Kristek, který celou sezónu ten tým táhnul, a to nejen na hřišti, ale i mimo něj. Byla to osoba na svém místě, za kterou celá ta parta táhla. A pak brankář František Kovář, který po špatném začátku sezóny dostal důrazně přes prsty a od ledna chytal výborně a na tom turnaji byl jednoznačně náš nejlepší hráč. Nebýt jeho, tak jsme třeba taky odjeli s nulou. Za mě to byl nejlepší gólman turnaje.
Kdybychom to tedy měli nějak uzavřít a zhodnotit tu celou sezónu, tak jaká podle vás byla?
Byla skvělá. Před sezónou nám nikdo moc nevěřil, že bychom byli schopní trápit Liberec a Hradec. Všichni se k tomu stavěli tak, že si to budeme dávat s Pardubicemi a Jihlavou o třetí místo. A my jsme všem ukázali, že jsme lepší, než si všichni myslí.
A nějaký vzkaz samotným hráčům?
Nakonec bych chtěl říct, že jestli si kluci tenhle rozhovor čtou, tak bych jim chtěl strašně moc poděkovat. Kluci, díky! Naučili jste se pracovat. A to, co jste za ty dva společné roky dokázali, jakou proměnou jste prošli, je neuvěřitelné! Díky.
Děkujeme za rozhovor.