Radim Vrbata: Play off byl jeden povedený měsíc. Hráče jsme sezonou neprovedli dobře

Jak nakonec hodnotíte letošní sezonu jako celek? Řekl byste, že „konec dobrý, všechno dobré“?

Upřímně ji moc pozitivně nehodnotím. Velice si vážím toho, jak jsme zvládli play off a díky tomu se nám podařilo skončit potřetí v řadě mezi čtyřmi nejúspěšnějšími celky extraligy. To je určitě něco, co nejde brát na lehkou váhu a myslím, že tohle období bude doceněno až časem. Ale přeci jenom je to pro mě vzorek jen jednoho extrémně povedeného měsíce v porovnání s tím, jak probíhalo pět měsíců základní části. A ta pro mě byla velkým zklamáním.

Jestli něco letos opravdu vyvolávalo debaty, byl to onen herní propad, který přišel po novém roce. Máte pro něj vysvětlení?

Musím mít. Kdybych neměl, tak budu první, kdo přijde a funkce sportovního ředitele se okamžitě vzdá. Sezonu si vyhodnocuji průběžně po každé čtvrtině a po jejím konci jsem si vzal dostatečný čas si ji vyhodnotit jako celek. V tom výstupu nevidím jednu konkrétní příčinu, v mých očích je to kombinace několika faktorů. Nesouhlasím s vámi, že ten herní propad přišel až po novém roce. Podle mě začal už s koncem první čtvrtiny a od té druhé dál to byla, až na světlé výjimky, herní a výsledková krize, taková sněhová koule, která se pořád nabalovala, a nám se nepodařilo to zastavit.

A ty důvody?

Důvodů vidím několik. Potvrdilo se, že sezona bude jiná než ty předchozí, nejnáročnější za poslední roky. Poslední tým sestupoval přímo, předposlední hrál baráž. Hrálo se tedy o hodně každý zápas, každý mohl porazit každého. Koneckonců až na Hradec Králové si v základní části prošel velkou krizí snad každý tým. Dokonce i týmy, u kterých by to člověk nečekal.

Svoji roli určitě hrála zranění. Po konci první čtvrtiny, po zápasech v Lize mistrů s Curychem, ve kterých jsme paradoxně šetřili řadu hráčů, přišla zranění několika klíčových hráčů a ve zbytku sezony tomu nebylo jinak. Ale zranění k hokeji patří a nemůžeme to brát jako výmluvu.

Další střípek mozaiky je fakt, že po předchozích úspěšných sezonách, loňském play off a výsledkově úspěšném vstupu do sezony na naši hru a náš systém zareagovala drtivá většina soupeřů a my jsme nenašli adekvátní odpověď. Jednoduše řečeno neměli jsme plán B.

K tomu si můžeme přidat ještě další věc, kterou stavím k takzvaným „pilířům hry“. Detaily, které nás trápily už v předchozích sezonách, ale nebyly třeba tolik vidět, nebo se do konečného výsledku tolik neprojevily – zbytečná vyloučení, herní disciplína u modrých čar, tlak do brány. Tradiční problém byly přesilovky, kterými jsme si nepomohli, naopak jsme si jimi až neúměrně krát spíš uškodili. Letos se navíc přidalo i špatné oslabení.

A samozřejmě jako důsledek špatných výsledků a prohlubující se krize větší a větší ztráta sebevědomí.

Z mého pohledu tedy na jedné straně určitě okolnosti, které nemáte úplně pod kontrolou, a skutečnosti, u kterých umíte vnímat a respektovat realitu. Ale vedle toho taky řada věcí, které jsme ovlivnit mohli a měli. A bohužel neovlivnili. Myslím si, že jsme hráče sezonou neprovedli tak, jak bylo potřeba. A za to nesu hlavní zodpovědnost z pozice své funkce já.

Čím to podle vás bylo, že Bruslaři nakonec dokázali dojít tak daleko?

Pro mě první důležitý okamžik přišel v týdnu před domácím zápasem s Českými Budějovicemi. V té době jsme ve čtvrté čtvrtině prohráli sedm z osmi utkání, v posledních pěti zápasech jsme ve třech dokonce nedali ani gól a reálně hrozilo, že pokud nepřijde nějaký zásah, tak budeme mít velký problém se dostat alespoň do předkola play off. Měli jsme týden bez vloženého úterý, byla poslední možnost víc potrénovat, udělat nějaké změny v sestavě, změnit trošku herní systém a nastavení hráčů. Nepřineslo to ovoce hned, ale ve zbytku sezony jsme zvládli zápasy, které jsme zvládnout potřebovali, udrželi jsme pozici zaručující předkolo a dali si šanci nepovedenou základní část napravit v play off.

Druhý bod je, že jsme šli do předkola a dalších kol vždy v pozici outsidera, od kterého se nic moc nečeká, a který nemá co ztratit. To je pozice, která nám seděla poslední dvě sezony, a která je samozřejmě mnohem jednodušší, než když musíte něco potvrzovat.

A třetí, nejdůležitější, bod je to, jak k play off přistoupili hráči. Jako bývalý hokejista zastávám názor, že úspěch, ať už individuální nebo týmový, jde vždycky primárně za hráči. Nikdo jiný to za ně neuhraje. A tady si to kluci uhráli. Najednou tam bylo to stoprocentní nasazení, obětavost, soudržnost, chuť dodržovat pokyny trenérů. Ti kluci se semkli. K tomu se přidalo i trošku štěstí, které k úspěchu taky potřebujete. Nevyvarovali jsme se kompletně těch věcí, o kterých jsem mluvil, ale už to nebylo v takové míře, abychom se v zápasech stříleli sami do nohy.

Překvapil vás tenhle obrat o sto osmdesát stupňů?

Ten obrat byl opravdu překvapivý, nebudu lhát, že jsem to čekal. Ale celou sezonu jsme s Vencou Nedorostem věřili, že je tým dobře složený, byli přesvědčení, že příchody a trejdy, které jsme provedli během sezony, z nás udělají lepší tým, a že když každý bude hrát minimálně v rámci svých možností, tak jako celek můžeme být úspěšní. Jsme rádi, že se to potvrdilo.

Co vám osobně loňská sezona dala? Manažerem přeci jen ještě nejste nijak dlouho, pozorujete sám na sobě nějaký posun?

O mě vůbec nejde. Říkám to opakovaně, žádné osobní ambice v této funkci a v hokeji celkově nemám. Pokud přijde někdo kvalifikovanější, schopnější, a moc bych si to přál, svou funkci mu ve vteřině předám. Ale samozřejmě si člověk prochází nějakým vývojem, postupně získává zkušenosti, neustále se učí. Když už si myslí, že ho nic nepřekvapí, tak ho události vyvedou hodně rychle z omylu. A že jich letos bylo.

Nehodnotil bych ale jen loňský rok. Na vaši otázku odpovím obecně, z pohledu člověka, který dvacet let žil v jiném prostředí a v jiné kultuře. V žádném případě nechci házet všechny do jednoho pytle, ale těch několik sezon mi bohužel ukázalo, že v českém hokejovém prostředí se ne vždy dá věřit dohodnutým věcem, a že v něm působí spousta lidí, kteří koukají hlavně na sebe a na svůj prospěch, a že ne vždy se vyplácí dělat pro někoho něco navíc. Ne že by mě to šokovalo, tak naivní nejsem, ale ve vnímání těchto věcí u sebe vidím největší posun. Některé věci budou v příští sezoně po těchto zkušenostech nastaveny jinak, a i já osobně si budu dávat mnohem větší pozor na to, komu a čemu budu věnovat svůj čas a energii.

Bruslařský klub mění oba hlavní trenéry, dá se říct, že je to velká změna. Co si od tak mladé trenérské dvojice slibujete?

Ke změně trenérů nás donutily okolnosti. Nevnímám to ale jako špatnou věc nebo něco, s čím bychom si neuměli poradit. Právě naopak. Určitě nebudeme chtít měnit naši identitu. Dál bychom chtěli být spíše mladším, bruslivým a dobře fyzicky připraveným týmem, proti kterému se špatně hraje. Oproti předchozím sezonám chceme být určitě více herně disciplinování a chtěli bychom mít lepší „speciální týmy“. Věříme, že Láďa s Petrem přinesou nové nápady, nové metody a nový přístup, který nás k tomu dovede.

Prozatím jste oznámili šestici nových hráčů. Je to podle vás hodně nebo málo? A jak moc to znamená z pohledu konečné podoby kádru?

Je to asi takový standard. Každý rok se snažíme mít dostatečně široký kádr, kvůli zraněním a konkurenci, a letos tomu nebude jinak. Vidíme ještě dvě pozice, které bychom rádi posílili, centr a obránce, ale jestli k tomu dojde ještě během léta, s nástupem na led, nebo až v sezoně, to nedokážu říct. V tuhle chvíli nás nic netlačí, víme přesně, jaké typy hráčů potřebujeme, a tak budeme čekat a doufat, že se někdo vhodný na trhu objeví.

Po Radimu Zohornovi odchází v poměrně krátkém časovém sledu do NHL další hráč, tentokrát Miloš Kelemen. Je to známka toho, že je tady v Boleslavi dobré pracovní prostředí?

Samozřejmě jsme moc rádi, že je o naše hráče zájem. Sice nám to svým způsobem komplikuje práci, protože každý rok ztrácíme klíčového hráče, ale se strategií brát do klubu ambiciózní hráče s potenciálem a pomáhat jim posunout se v kariéře dál jsme do toho s našim nástupem šli. Takže jsme rádi, že se nám to daří a klukům to moc přejeme.

Radima s Milošem jste zmiňovala, vedle nich byl zájem z NHL už o Pavla Skalického, letos čeká draft Davida Moravce, možná Karla Křepelku s Vojtou Polákem, předpokládáme, že po příští sezoně bude zájem o Pavla Regendu. A byli bychom moc rádi, kdyby se přidali další. A nejde jen o NHL a samotné hráče. Výsledy za poslední roky mluví samy za sebe, takže zájem z jiných klubů je i o další lidi – Radima Rulíka si vyhlédly ambiciózní Pardubice, zájem je o Ondru Ježka, který je pro mě jeden z nejlepších kondičních trenérů v Čechách, zájem je o Vencu Nedorosta. Takže asi to nějaká známka kvalitní práce je.

Už se několikrát naťukla jistá „neústupnost“ právě vás a taky Václava Nedorosta. Asi by bylo nefér, kdybych se na to nezeptala i přímo vás…

Víte, často na naši adresu slýchávám z různých stran, že jsme moc přísní, tvrdí a neústupní, ale tomu se musím smát. V Čechách nejde být přísný, tvrdý a neústupný. To v prostředí, kde hraje skoro každý, kdo má ruce a nohy, kde je nedostatek kvalitních trenérů, kde jednoduše řečeno chybí konkurence, prostě nejde. Z osobní zkušenosti můžu s klidným svědomím konstatovat, že level tvrdosti, nároků a tlaku na výkon je na té nejvyšší úrovni, na kterou se – doufám – naši hráči chtějí dostat, úplně někde jinde. My vlastně vyžadujeme jen ten minimální základ.

Jestli ale něco jsme, tak si troufám říct, že féroví a upřímní, v dobrém i ve špatném. Rozumím tomu, že ne vždy se to dobře poslouchá, ale nějakým okecáváním a mazáním medu kolem pusy se nikdo nikam neposune. Koneckonců pohybujeme se v profesionálním prostředí, kde rozhoduje výkon a výsledek. Osobní ambice nemám žádné, to už jsem říkal, ale když už s něčím spojuji své jméno, tak chci, aby se udělalo maximum pro to, abychom byli úspěšní nebo měli alespoň slušné šance.

Jaká bude podoba letošní letní přípravy? Budete se opět držet spíš „kolem komína“, jako tomu bylo v posledních letech, nebo je v plánu i s ohledem na nové trenéry něco jiného?

Příprava bude podobná těm předchozím a bude probíhat v domácím prostředí. Někteří, hlavně mladší hráči, začali trénovat už minulý týden, ale oficiálně jsme všichni, samozřejmě až na reprezentanty, začali teď v pondělí. Měli bychom trénovat do konce června a po krátké dovolené bychom měli jít v druhé polovině července na led. V plánu je nějakých šest nebo sedm přípravných zápasů.

Jak pokračuje spolupráce s mládeží? Dojde přes léto k nějakým změnám? Třeba i z důvodu přesunu Petra Hakena k A týmu?

Spolupráce s mládeží pro nás zůstává naprosto klíčová, ta provázanost tam musí být. Neumím si představit, že by to mělo být jinak. Jsme rádi, že loňská sezona u mládeže proběhla celá bez covidových omezení. Myslím, že ty nejstarší kategorie, junioři a dorost, odehrály své sezony velice dobře a směrem k A týmu je pozitivní, že v obou kategoriích máme v našich očích několik hráčů s potenciálem pro dospělý hokej. Ke změnám na trenérských postech dojde i z důvodů, o kterých mluvíte. Budeme o tom v nejbližší době informovat.

Jak hodnotíte loňskou zkušenost s Ligou mistrů a mrzí vás, že tohle léto nebude?

Čistě po sportovní stránce velice pozitivně. Mimo první zápas s Frölundou, kde jsme měli až příliš velký respekt ze soupeře, a posledního zápasu v Curychu, kam jsme jeli opravdu s hodně osekanou sestavou, jsme odehráli velice vyrovnané zápasy. Herně jsme si dokázali, že se můžeme vyrovnat týmům v Evropě. Výsledkově nám ukázaly, jak důležité jsou ty detaily hry, o kterých jsem už mluvil (zbytečná vyloučení, ztráty puku, nevyužité přesilovky), a které vás můžou stát zápas. I přes výrazně rozdílnou kvalitu kádru byl právě v tomhle ten největší rozdíl, proč jsme ty zápasy nezvládli i výsledkově.

Nadcházející sezona se vrací zpátky do původního formátu, tj. 14 účastníků, baráž atd. Kvitujete to? Jaké si budete dávat sportovní cíle?

Jsem přesvědčený o tom, že českému hokeji jako celku by pomohlo, kdyby těch účastníků bylo ještě míň, klidně dvanáct. Ale čtrnáct je určitě lepší než patnáct. Naše sportovní cíle budou stejné jako každý rok. Nechci mluvit o konkrétním umístění, protože jak jsme se přesvědčili letos, těch faktorů, které ho můžou ovlivnit, je spousta. Určitě bychom ale chtěli, aby ta sezona byla klidnější než ta 21/22 a aby naše výkony měly vzestupnou tendenci. Uvidíme, na jaké umístění to v konkurenci ostatních týmů bude stačit.