Chci dělat to, co moderní obránce dělá, říká nová opora defenzívy Radek Jeřábek

5. 6. 2022

Autor: Zdena Bobková

M l. B o l. – Představujeme vám dalšího nováčka v týmu. Je jím obránce Radek Jeřábek, který se svou výškou (bez čtyř centimetrů měří rovné dva metry) a tělesnou konstrukcí budí respekt už z dáli. Ale jen pro své soupeře, jinak se jedná o velkého sympaťáka. Radek je rodilý Sparťan, který s dospělým hokejem začínal v projektu Dukla v Litoměřicích. Dále postupně prošel kluby jako je Ústí nad Labem, Vsetín, Sokolov a v loňské sezóně naskakoval i v mateřské Spartě. Jenže právě minulou sezónu ovlivnila nemoc, kvůli které dva a půl měsíce nestál na bruslích. O sobě tvrdí, že je to moderní typ obránce, který si především plní své úkoly vzadu, ale dokáže podpořit i útočné řady. Co vše na sebe prozradil, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

Radku, začneme hned zpříma – jak se zrodil váš přestup do Mladé Boleslavi?

Řešil jsem své další působení už v průběhu předešlé sezóny, během které jsem byl i delší dobu nemocný. A zvažoval jsem, zda ještě zůstat na Spartě, nebo zkusit využít další nabídky. Zájem byl i z Mladé Boleslavi. Mluvil jsem o tom s panem Nedorostem a nakonec jsme se domluvili.

Čím myslíte, že jste Boleslav zaujal?

Upřímně, zprvopočátku jsem ani nevěděl, že se to nějak řeší. Nechal jsem to i s ohledem na tu nemoc právě na agentovi. A on mi pak řekl, že z Boleslavi viděli pár mých zápasů a že mají zájem.

Minulou sezónu jste začal na Spartě, pak tedy přišla ta nemoc a vy jste nehrál dva a půl měsíce. Do svých řad si vás potom stáhl Sokolov. Jak byste tedy tu předchozí sezónu zhodnotil?

Bylo to jako na houpačce. Sezónu jsem začal na Spartě, protože tam bylo pár zraněných kluků. Pak jsem odešel hrát do Sokolova a ještě chvíli jsem mezi Spartou a Sokolovem pendloval. V listopadu jsem dostal mononukleózu a dva a půl měsíce jsem nehrál. K hokeji jsem se vrátil tři zápasy před koncem základní části, kdy jsem šel rovnou do Sokolova, za který jsem odehrál i play off. Bylo super, že jsem i po té nemoci mohl hrát. Nakonec ta sezóna, ačkoli se v průběhu mohla jevit jako strašná, dopadla dobře.

Jak těžké bylo se po té nemoci vrátit zpátky do tempa? Měl jste nějaký speciální režim?

No, bylo to těžší. Během té nemoci platí přísná dieta na játra. Nesmí se třeba nic smaženého. Když jsem se vracel, tak to probíhalo jako klasický návrat po zranění – hodně rotopedu, hodně posilovny, bruslení. Když jsem se dostal do Sokolova, tak mi hodně daly i ty zápasy, ačkoli byly „jen“ tři. Podařilo se mi dostat se do toho zpátky. Bylo to náročné, ale podařilo se to.

Jste rodilý Sparťan, ale s dospělým hokejem jste začínal v projektu Dukla v Litoměřicích. Co vám tento projekt dal?

Když jsem v Litoměřicích začínal, tak se celý ten projekt ještě hledal. Byl to první rok, kdy to takto fungovalo, takže vše bylo v začátcích. Kluci, kteří jsou tam teď, říkají, že ta úroveň šla hodně nahoru, chtějí tam hrát a chválí to. Dalo mi to dost, hodně jsme tam trénovali, trávili jsme opravdu spoustu času na zimáku. Bydleli jsme tam. Myslím, že ten úvodní vstup do toho seniorského hokeje byl takový, jaký měl být. Dostali jsme jako mladí šanci, ale zároveň to nebylo nic zadarmo, vše jsme si museli vybojovat.

Následovaly štace v Ústí nad Labem, Vsetíně, Sokolově… Který klub či místo bylo nejzajímavější nebo na které nejvíce či nejraději vzpomínáte?

Na Vsetíně to bylo skvělé. Dostal jsem se tam z Ústí, odcházel jsem v polovině rozehrané sezóny a odehrál jsem tam rok a půl. Bylo to výborné, ať už z pohledu lidí v klubu, fanoušků, kolektivu. Už jen pro to, že je to Vsetín – klub, který má jméno napříč celým českým hokejem. Bylo skvělé tam hrát. Ale kdybych měl vypíchnout, co mě posunulo nejvíc, tak asi Sokolov. Ten mě asi ovlivnil nejvíc. Ať už přístup vedení, nebo práce s hráči, jak je to tam nastavené. Dalo mi to hrozně moc. Měl jsem pocit, že se opravdu posouvám.

Soudě dle statistik bych vám přisoudila roli silně defenzivního beka. Jak byste se ale popsal vy?

Asi přesně takhle. (smích) Přeci jen bych si měl plnit ty věci, které si plnit mám a na tom stavět. Když se pak přidá něco směrem dopředu, tak je to jenom dobře. Ale základ mé hry je plnit si dobře defenzivní věci.

Takže útočné choutky necháváte stranou?

Ne, taky je mám rád, ale s ohledem na postavu a celkově moje parametry se očekává, že budu více defenzivní. Ale tu roli přijímám a plním si ji.

Jaká podle vás bude vaše role v týmu?

Plnit si svou defenzivní roli, snažit se hrát důrazný a zodpovědný hokej. Nedělat chyby. Což samozřejmě nejde vždy, ale snaha o to musí být.

Jste bojovník a hráč, který nejde pro ránu daleko?

Bojovník jsem, ale za rváče bych se rozhodně nepovažoval. Ale myslím, že když by šlo do tuhého a situace by to vyžadovala, tak se dokážu soupeři postavit a hájit svůj tým.

V jednom rozhovoru jsem se o vás dočetla, že jste konstruktivní typ hráče. Myslíte, že proto si vás Boleslav vybrala?

Já tak nějak doufám, že to byla souhra všeho. Ať už té defenzivní práce, tak už i toho, že se občas podaří vytvořit pěknou akci a dobře podpořit útok. Přesně to, co moderní obránce dělá a dělat by měl.

Znal jste se ještě před vaším příchodem s někým z Boleslavi?

Ano, znal jsem s Matyášem Kantnerem, Pavlem Kousalem, Tomem Hanouskem, i s Ondrou Najmanem. Přicházíme jako nováčci spolu s Tomášem Šmerhou, takže je fajn, že jsme tady na to dva ze stejného týmu a pomůžeme si navzájem.

Mluvil jste s nimi už před vaším příchodem sem? Řekli, do čeho jdete? Dali vám nějaké rady?

S Matyášem jsme se o tom bavili a nabídl mi, že kdybych cokoli potřeboval, tak se na něj můžu obrátit. Jinak jsem do toho skočil jako vždycky do nového týmu – po hlavě. (úsměv)

Víte už, s jakým číslem budete v sezoně nastupovat a jaké je to „vaše“ a proč?

Nosím 72 a bylo mi řečeno, že bych s ní mohl hrát i tady, což by bylo super. Vlastně ani nevím, kde přesně to vzniklo. Myslím, že to bylo tehdy v Ústí, když jsem jej měnil za Vsetín. Bavil jsem se tam s jedním klukem z Ústí a řešili jsme, která čísla ve Vsetíně jsou volná a 72 byla kombinací čísel 17, kterou měl on a 12, se kterou jsem hrál já. Tak jsme to dali dohromady a tak nějak ta 72 vznikla. (smích)

Máte za sebou dva týdny letní přípravy, tak jaká prozatím je?

Dobrá. Kvalitní a náročná. Jak už letní přípravy bývají. Ale asi to k tomu patří. Je to období, které úplně nikdo nevítá, ale je potřeba. Ale samozřejmě, že se těšíme na led. (úsměv) Tréninky se hodně podobají těm, kterými už jsem si prošel. Hodně posilovny, hodně kondice. Pak nějaká rehabilitační cvičení. Moderní letní příprava.

Jak jste zapadl v týmu a stihl jste už v Boleslavi něco navštívit nebo poznat?

Jak jsem zapadl se musíte spíše zeptat spoluhráčů. (úsměv) Nemůžu si na nikoho tady stěžovat. Kluci jsou skvělí, vzali mě mezi sebe. V týmu panuje dobrá nálada, těším se na tréninky a na kluky. Co se týče Boleslavi, tak jsem zatím nic poznat nestihl, dojíždím z Prahy. Po trénincích se tu sice nějakou dobu zdržím, ale jsem spíše s týmem, nebo řeším nějaké věci a pak se vracím do Prahy.

Děkujeme za rozhovor.