V mnoha směrech asi navážu na Švíckovu filosofii, říká nový kapitán Jan Stránský

Honzo, jaké je vaše první léto v roli otce?

Je to změna. Velká. Je to takové z nuly na sto, z ničeho najednou otcem. Malá ze začátku celkem dost brečela, takže to jsem byl asi trochu konsternovaný. Ale teď už si to užíváme. Už je legrace, už se hodně směje. V červenci jsme dostali od paní doktorky pochvalu, že dělá rychlé pokroky třeba s otáčením a tak. Jsme zdraví a spokojení.

Asi není žádným tajemstvím, že jste známý pro svůj „free životní styl“. Trávíte hodně času v přírodě, pokud se nepletu, dokonce si sám stavíte chatu. Zapadá do toho i dcerka, nebo jste ten životní styl musel trochu upravit?

Já myslím, že zapadá. Manželka je s dcerou de facto od konce sezony prakticky pořád jen na chatě. Je nám v přírodě líp než ve městě. V Boleslavi nás čeká jen vyhřátý byt, kdežto tam jsme na čerstvém vzduchu, v přírodě. V červenci jsme dokonce už malou i koupali v Sázavě. Samozřejmě trochu tápeme, nevíme, na co už je čas a na co je třeba ještě brzy, ale malá vypadá šťastně, takže jsme i my.

Pojďme k letní přípravě. Jeden by to ani neřekl, ale je pro vás tady v Boleslavi už čtvrtou. Jaká byla?

Ondra Ježek je obrovský profík. Možná vůbec největší, jakého jsem v tomhle směru za svou kariéru potkal. Dá se říct, že ty poslední čtyři roky jsou až na nějaké modulové cviky víceméně stejné. Velké pozitivum vidím v tom, že z letní přípravy neodchází hráči zranění. Držíme se prakticky stoprocentně. Za ty čtyři roky jestli se něco stalo jednomu nebo dvěma hráčům? Dřív se hodně běhalo po lesích, chodily se pochody. Každou chvíli měl někdo minimálně výron. Já osobně se po přípravě pod Ondrovým vedením cítím moc dobře.

Když se vrátím ještě k té zmiňované čtvrté sezoně. Už jste v Mladé Boleslavi jako doma?

Pravdou je, že je to moje nejdelší štace. Vždycky jsem maximálně po třech letech měnil dres. Nikdy jsem nechtěl mít pověst hráče, co je každou sezonu někde jinde, takže jsem rád, že snad odvádím dobrou práci, která je tímhle způsobem oceněná.

Teď už k tomu hlavnímu tématu, kvůli kterému jsem vás vlastně poprosila o rozhovor. Kapitánem A týmu Bruslařů budete od nadcházející sezony vy. Jaký je to pocit?

Je to pro mě příjemné překvapení. Trenér Čihák si mě zavolal po tréninku a oznámil mi to. Moc si toho vážím.

Budete kapitánem poprvé?

Ano, poprvé. Už loni jsem byl vlastně vůbec poprvé asistent. Tak letos to bude poprvé v kariéře céčko.

Dokážete už teď říct, co se pro vás změní? Pokud se něco změní.

Samozřejmě, že se to změní. Mít céčko na prsou znamená, že máte zodpovědnost za celý chod kabiny a mužstva. Bude to mnohem víc o komunikaci, ať už směrem ke spoluhráčům, trenérům nebo rozhodčím. Důležitá bude zodpovědnost a schopnost být lídrem. Byť neříkám, že střeleckým, na to tady asi máme jiné kluky.

Jaké to bude přebírat štafetu po Martinu Ševcovi, který oznámil konec kariéry? Vzal jste si něco i od něj?

Martin je výborný kluk. Takových už dneska moc není. Byť si to možná fanoušci tady po republice nemyslí. Já už ho znám dlouho, tři roky jsme spolu hráli v Liberci, teď další tři v Boleslavi. Je to kamarád, se kterým se dlouhodobě vídám i mimo hokej, a je to super člověk. Vím, že některé ty jeho excesy na ledě jsou asi diskutabilní, ale jsou úplné nic ve srovnání s tím, jaký je to charakter. Takže ano, samozřejmě jsem koukal, jak se chová a jak jedná v kabině. Je to něco úplně jiného než jeho projev na ledě. Když to vezmu hlavně z toho pohledu kapitánství, tak Martin mi v tomhle směru dal asi vůbec nejvíc. Naučil mě, které věci platí a které neplatí a myslím, že jeho filosofii budu praktikovat i já.

Budete si jezdit povídat s rozhodčími?

Budu muset. K práci kapitána to patří. Samozřejmě někdy to pomůže, někdy to uškodí, ale patří to k tomu. Takže mě to samozřejmě čeká.

Dokážete sám sebe z toho kapitánského pohledu popsat? Jste člověk, který si v kabině klidně stoupne a mluví?

Neříkám, že klidně, ale stoupnu si a mluvím. Záleží hodně na tom, jaké právě převládají emoce. Jsem impulsivní člověk. Někdy až moc horká hlava. Dost často nejdřív mluvím a potom teprve přemýšlím. V každé fázi života se člověk naučí něco nového. Někdy se budu muset naučit přidat, jindy zase ubrat. Těžko dopředu říkat, jaký budu. Bude záležet na aktuální herní situaci, jak se nám bude dařit a jaká bude nálada v kabině.

Vašimi asistenty budou Martin Pláněk a Ondřej Najman. Asi mi to nepřísluší úplně hodnotit, ale já osobně je mám spíš za introverty.

To máte asi celkem správně.

Je v tom nějaký úmysl? Doplnit takhle tu vaši impulsivnost?

To je asi otázka spíš na realizační tým než na mě, může na tom něco být. Já osobně jsem počítal s tím, že by mohli být kapitáni oba dva. Plaňas je tu ještě o rok déle než já, Najmi je mladý, tak trochu zdejší odchovanec a měl by se tak nějak tlačit do světa. Realizační tým, respektive trenéři, ale rozhodli takhle.

Typicky kapitánská otázka – jak podle vás zapadli do týmu nováčci?

Já myslím, že dobře. Řekl bych, že jsme nenarazili na nějaký problém. A i kdyby, tak je to něco, co bychom si jako kolektiv měli zvládnout vyřešit. Když někam přijde nový hráč, měl by být trochu pokorný, zorientovat se a pochopit, jak kabina funguje. Pokud by to byl nějaký nýmand, který by hned zkoušel prosazovat svou, tak se s ním většinou hodně rychle zatočí.

To už jste někdy zažil?

Zažil. Nebudu jmenovat, ale zažil.

Jedním z vašich nových parťáků je Švéd Pontus Åberg. Pět sezon v NHL, jedna v AHL a tak dále. Překvapuje vás, že si sem našel cestu někdo takový?

Překvapuje. Už mě asi nepřekvapí cizinci jako takoví, těch se tady v Boleslavi za ty čtyři roky protočilo už celkem dost, ale někdo s takovým životopisem samozřejmě upoutá pozornost i nás hráčů, nejen fanoušků. Já sám jsem zvědavý, jak mu to tady v Čechách vyjde, přičemž mu samozřejmě přeji, aby co možná nejlépe.

Tuhle otázku už jsem sice pokládala sportovnímu manažerovi i trenérovi, ale přiznávám, že mě zajímá i pohled hráče: Jak podle vás mění situaci na hokejovém poli invaze Ruska na Ukrajinu?

Migrace hráčů se rozhodně změnila, to už jsme zaregistrovali všichni. Hráči, kteří z Ruska odešli, nemají de facto jinou možnost než jít do Skandinávie, Švýcarska a jako další na řadě jsme asi my a Německo.

Je to pro nás dobře?

Jako pro Čechy? Těžko říct, podle mě na to existují dva pohledy na věc. Teoreticky to znamená menší prostor pro ty, kteří by měli a mohli růst. Na druhou stranu pokud někteří růst nechtějí, respektive nedělají pro to dost, pak je tohle jednak způsob, jak jim obstarat konkurenci, a jednak samozřejmě zkvalitnit ligu jako takovou. Bude záležet, jak to vybalancují sportovní manažeři a trenéři. Jsem zvědavý, co nadcházející sezona přinese, a těším se.

Děkujeme za rozhovor.