Hokej je věda a sám se neudělá, říká videokouč Jan Vidner

Honzo, kdybyste měl sám sebe nějak popsat – co vlastně dělá takový videokouč?

Všechno. (smích) Sleduje a analyzuje hru soupeře, a stejně tak i tu naši, nahrává tréninky, připravuje videotechniku na jednotlivá utkání doma i venku.

Jak dlouho už děláte videokouče pro BK Mladá Boleslav a jak jste se k této práci dostal?

Videokouče dělám už 14. rokem. Prvních deset let jsem dělal i kondičního trenéra A-týmu a zároveň trénoval juniory, ale pokrok šel tak rapidně dopředu, že už by to nešlo stíhat. A jak jsem se k tomu dostal? Aniž bych dopředu tušil, co nakonec budu dělat, tak jako téma své diplomové práce na FTVS UK (Fakulta tělesné výchovy a sportu na Univerzitě Karlově, pozn. red.) jsem měl „Analýzu vybraných hokejových situací“, a v ní jsem podle videa rozebíral situace, ze kterých padaly góly ve finále Stanley Cupu. Video bylo ještě v plenkách a horko těžko se sháněly materiály. Měl jsem to na třech videokazetách VHS, potřeboval jsem tužku, papír a videopřehrávač. No a pak mne po několikaleté praxi u mládeže oslovil Radim Vrbata, zda bych nechtěl dělat kondičního trenéra u A-týmu a k tomu se pak přidala i funkce videokouče. (úsměv)

Ale vaše práce asi není stát na tribuně a zápas natáčet…

Jednou z povinností klubu je zápas nahrávat klubovou kamerou (tu ovládá Filip Šindelář, trenér gólmanů a Dominik Holík). Z ní dostáváme online záznam zápasu do počítače, a to jak pro naše potřeby, tak pro potřeby soupeře. Já i hostující videoman sedíme na tribuně a oba máme k dispozici ten samý záběr. A během utkání pak přímo do videa díky speciálnímu programu značíme jednotlivé situace a momenty, které se na ledě odehrají.

Co vše tedy děláte a zvládáte během utkání?

Od úvodního buly značíme každou situaci, která se odehraje na ledě (za zápas je jich cca 1500). Každá situace má svoje písmeno na klávesnici a podle toho pak dohledáváme jednotlivé akce po třetinách nebo po utkání. Navíc si je můžeme hned zpětně prohlédnout a dát info na střídačku, se kterou jsem spojen vysílačkou, kterou má Lukáš Mensator (využívá se například při rozhodování, zda vzít či nevzít coach challenge). Trenéři si můžou své akce označit zmáčknutím malého vysílače, který mi „hodí značku“ hned do programu. Během přestávky se tak mohou podívat na jakoukoli situaci, která v té které třetině proběhla a kterou mi sami označili nebo kterou jim označím já. Současně se nahrává zápas dolů do kabiny k trenérům a jakoukoli situaci jsme schopni pustit hráčům v kabině na kostku. Při domácích zápasech máme na střídačce tablet se všemi záběry, jako mají k dispozici rozhodčí. Trenéři se tak ihned mohou podívat na jakoukoli situaci, která je zajímá. Také za domácí brankou je kamera, která sleduje dění okolo brankoviště. Tu má na starosti Lukáš Mensator. Samozřejmostí také je, že se na video nahrávají i naše tréninky.

Mluvil jste o značkách. Mohl byste uvést pár značek na klávesnici pro příklad?

Písmenem Q značíme založení útoku, E – vstup do pásma, T – hra v obranném pásmu, J – buly, S – forček v oslabení, D – založení přesilové hry, Y – značka kouče ze střídačky. Každá akce má současně své podakce, takže rozlišujeme, zda např. založení útoku bylo pod tlakem či bylo kontrolované atd. Situací a značek je opravdu spousta.

Je práce videorozhodčího na full-time?

Na dva (smích). Na jednotlivé zápasy soupeře, se kterými hrajeme doma či venku se sledují poslední dva zápasy soupeře a porovnává se, jak hráli venku/doma, jaké měli změny v sestavě, jestli tam je nějaký rozdíl. Videa ze všech utkání extraligy se dávají na server po odehrání zápasu do několika hodin a trenéři to chtějí mít většinou do druhého dne zpracované. Je to noční směna, při venkovních zápasech do dvou do tří hodin ráno.

Jak získáváte videa ze zápasů soupeře?

Existuje sdílené úložiště vedení soutěže, kam televizní štáby po skončení utkání nahrávají záznam z utkání. Dvě až tři hodiny po zápase už je na něm zápas ke stažení. Musím si ho stáhnout a začíná moje hlavní práce, kdy sleduji hru soupeře a značím vše jak při domácím zápase s tím rozdílem, že to není online, ale ze záznamu. Vybírám charakteristické rysy hry soupeře a druhý den ráno je mají již trenéři k dispozici na svých počítačích a oni už si z toho vybírají finální klipy pro svoje potřeby, aby jim vyhovovaly a zároveň co nejvíce charakterizovaly soupeře, se kterým budeme hrát a připravili na ně tým.

Kolik takových situací vybíráte?

Někdy i více jak šedesát. Každý trenér má „svou metodiku“, jak to chce mít zpracované. Takže to bych raději nechal v kabině. (úsměv)

Analyzujete ty situace sám nebo souběžně ten samý zápas vidí a značkuje ještě někdo další?

Ne, to bohužel není možné. To by byl bohužel další full-time, což v našich podmínkách není realizovatelné.

Zaměřujete se i na nějaké sporné okamžiky?

Ano, do videa se označují i diskutabilní rozhodnutí rozhodčích, popř. zákroky soupeře, aby se pak zpětně překontrolovaly, jestli rozhodčí měl pravdu nebo ne. Většinou už s tím nic nezmůžeme, ale může nám to posloužit pro to, abychom si na tyto situace dávali pozor. Záběry také slouží i pro potřeby disciplinární komise. Navíc využíváme i záběry dalších kamer z režie, kterou má na starosti Lukáš Horák. Do 11. hodin druhého dne se musí poslat video, jestli to bylo na hraně, nebo jestli žádáme o dodatečné posouzení situace šéfem disciplinární komise, popř. zda žádáme vyjádření šéfa rozhodčích.

Jak vypadá takový zápasový den videokouče?

Ráno vstanu a opařím se kávou (smích). Ne, teď vážně – na půl osmou bývám na zimáku. Trenéři už mají vše nachystané tak, jak chtějí – tedy náš poslední zápas i zápas soupeře. Trenéři si vytvoří svůj playlist situací a po rozbruslení je porada, kde se hráčům ve videoklipech představí soupeř. Video nemůže být moc dlouhé, aby hráči nebyli zahlcení informacemi. Většinou se trenéři chtějí vejít do deseti minut.

Je nějaká činnost, kterou děláte ještě před zápasem?

V domácím prostředí zapojuji klubovou kameru, ze které jde signál do režie, dolů do kabiny a na místa videokoučů.

Už jste naznačil, že další práce vás čeká po odehraném zápase. Co tedy dělá videokouč, když skončí zápas?

Bylo by fajn, kdybych jen vypnul video a šel spát. (smích) Ale ihned po zápase začíná další práce, kdy zpřesňuji značky, aby seděly na dané situace a vše kopíruji na disky trenérům. Cca 30 minut po zápase mají trenéři celý zápas k dispozici. Pokud hrajeme venku, tak už cestou v autobuse koukám na zápas našeho příštího soupeře přes internet a začínám značkovat, což mi ušetří čas a nemusím čekat až přijedu domů, stáhnout si zápas a teprve začít dělat. Stačí mi pak jen synchronizovat značky, které si po cestě udělám se staženým videem a vše se mi propojí. Ušetří mi to hodně práce.

Podle toho, co popisujete, je to opravdu hodně náročné a nikde tam nevidím prostor pro spánek, odpočinek, rodinu... Jak to zvládáte?

Přítelkyně špatně. (smích) V sezóně se v noci mezi zápasy moc nevyspím, těším se na jakékoliv volno, protože mám dvě malé děti. Na druhou stranu někdy usnu v autobuse u závory u hotelu a probudím se až v Třinci. (smích) Ale během rozeběhnuté sezóny je to opravdu hodně náročné.

Můžete přiblížit, jak vypadá příprava strategie na utkání? Nebo jak například vypadají porady?

To je hotová věda, hokej se sám neudělá (smích). Jak už jsem říkal, koučové si vytvoří svůj playlist s charakteristickou hrou soupeře. A opět záleží na trenérech, zda je porada v celku nebo rozdělena pro tým a speciální formace. Hráčům se v den utkání dává k dispozici tzv. „prescout“, s nejdůležitějšími informacemi o soupeři.

Můžete popsat, co vše je v prescout uvedeno nebo je to jen interní záležitost?

To nemůžu. Záleží na trenérech, co tam chtějí mít. Obecně jsou tam vypíchnuté nejdůležitější body charakterizující soupeře, statistiky. A hráčům se to pak pustí na poradě nebo se na to jen upozorní. Součástí prescoutu je i zasílání klipů některých specifických situací do týmové skupiny, např. přes WhatsApp. Hráčům pak můžeme též poslat jak kdo hraje buly, jak kdo zakončuje nájezdy, jak který gólman chytá nájezdy, atd.

Říkal jste, že zápas stříháte a zpracováváte v programu. V jakém?

Jedná se o program Hockey Analysis (http://icetime.eu/), což je značkovací střihací program. V něm značkuji zápas a jednotlivé situace. Podle toho, jakou zkratku zmáčknu, mi to do časové osy zápasu hodí značku.

Jak dlouho program používáte?

Je to už můj druhý program. Ten první byl ale hluboký pravěk. (smích) Práce s ním byla možná na tři full-time. Program pracoval pouze s jedním videoformátem, kdežto program Hockey Analysis je top a přechází na něj většina extraligových týmů. My ho používáme asi pátým nebo šestým rokem. Program se navíc na základě našich připomínek neustále vylepšuje. Dá se do něj kreslit jako elektronickou tužkou, označovat hráče, naznačení přihrávky (fanoušci to mohou znát např. z televizních přenosů).

Je ještě nějaké další využití, pro které program používáte?

Hockey Analisis se používá k analýze hry. Dají se díky němu vyexportovat krátká videa jednotlivých situací. Trenéři chtějí zanalyzovat různé zápasy z NHL, KHL, reprezentace, mistrovství světa. Já si zápas stáhnu, rozeberu ho a zanalyzuji a předám trenérům. Díky tomu zachytí nejnovější trendy nebo hru jednotlivých hráčů. Program se využívá např. i pro skauting hráčů.

Říkal jste, že během zápasů do programu značkují už trenéři? Jak funguje dorozumívání s trenéry během zápasu?

Máme vysílačky, tlačítka (malý vysílač velikosti klíčenky). Pokud jej někdo na střídačce zmáčkne, označí mi to dané místo a já podle toho pak situaci najdu. Může se stát, že vysílačka ani tlačítka nefungují (jsou rušeny různými radiofrekvencemi na zimácích), takže pak je tu ještě třetí možnost, a tou je dálkový zvonek (např. jako má každý doma u dveří). Jakmile mi zvonek zazvoní, vím, že mám označit situaci, která zrovna na ledě probíhá.

Jaké jsou typy značek, které do programu značíte?

Jedná se o různé signály po odehraném buly, systémově věci ze hry, na které musíme reagovat. Je toho hodně, ale konkrétní nebudu.

Mluvil jste, že v programu Hockey Analysis jede většina extraligy. Existuje jich tedy víc?

Ano, je jich několik. Jedná se např. o programy Steva, Dartfish. Ale opravdu drtivá většina extraligy pracuje ve stejném programu, jako my, stejně tak i kluby z 1. ligy nebo také trenéři mládeže BK MB. Tady bych chtěl poděkovat i klubu a našim sponzorům. Celé je to nákladná záležitost, ať už co se týče nákupu techniky, nebo licencí k programům. A nebýt jich, nemohli bychom kvalitně dělat naši práci.

Když připravujete tým na zápas, určitě potřebujete nějaké statistiky. Odkud čerpáte?

Čerpáme z oficiálně dostupných statistik a dále z programu Hockey Logic, což je databáze opravdu hodně podrobných statistik. Můžu odtud vyčíst např. odkud tým nejvíce střílí, odkud padají góly, nebezpečné situace atd. A největší bonus je navíc to, že každá střela, která je vyznačena, je spjata s videem. Je to nepřeberné množství užitečných informací.

V rozhovoru jste zmínil, že stejně jako na domácích zápasech, fungujete i venku. Jaké podmínky máte na venkovních stadionech? Můžete prozradit, kde jsou nejhorší nebo naopak, kde jsou pro videokouče nejlepší podmínky?

Nejhorší podmínky byly asi ve Zlíně a v Olomouci a tam, kde jsou potíže s připojením. Zlín v aktuální sezóně extraligu nehraje, takže s těmi se nepotkáváme a v Olomouci už zázemí zlepšili. Sedávali jsme na tribuně mezi fanoušky, což během přestávky znamenalo nechat na tribuně veškerou techniku. To bylo nemyslitelné.

Nejhorší ale je přeběh z místa videokouče na zimáku, kde během zápasu sedí, dolů do kabiny na videorozbor a přípravu na další část zápasu. Většina videokoučů na tribuně odpojí notebook a běží s ním dolů k trenérům. My ale nahráváme vše dolů do kabiny a já běžím jen se značkami na flash disku a dole to jen propojím s videem, které je de facto stejné, jako mám tady a hned to můžeme pustit. Trenéři mají tedy do dvou minut záběry z odehrané třetiny, které si označili a které chtějí vidět, popř. ukázat hráčům na kostku v kabině.

Někteří fanoušci možná zachytili na našich sociálních sítích video s přeběhem v Českých Budějovicích, kde se musí běžet po venkovním schodišti mimo halu. Stopoval jste si, jak dlouho vám takový přeběh zabere?

Spartu mám za minutu. (smích) Ale je to něco šíleného. Všichni diváci v plném baráku jdou proti vám na pivo a párek, čůrat… A já ještě běžím s logem soupeře, proti nim. Pokud navíc domácí prohrávají, to si pak připadám jak červený hadr na holi. Bez poznámek se to neobejde. Neuhýbají vám. Spíše vám blokují cestu. Je to takový Spartan Race, nejen na Spartě. (smích)

Máte i nějaké perličky, o které byste se mohl podělit?

Nabízejí mi panáky. Ptají se, kolik jsme dali rozhodčím, prskají na mě. (smích). Už jsem taky upadl na rozlitém pivě. A jednoho nejmenovaného videokouče fanoušci soupeře i fyzicky napadli.

V neposlední řadě nemůžu vzpomenout vaší přezdívku – Kapr. Můžete prozradit, jak a kde jste k ní přišel a proč se vám tak říká?

To je nepublikovatelný, ale pokusím se. (smích) V pravěku, když jsem hrál hokej za Boleslav, to byla ještě TJ Auto Škoda Mladá Boleslav, mě trénoval Zdeněk Uher. Do Mladé Boleslavi přišel poté, co získat titul Trenér roku v Pardubicích. Myslím, že to byl můj první rok tady v Boleslavi. Byl jsem mladý kluk a jeden den jsem přišel na trénink po návštěvě přítelkyně a podle něj jsem se na ledě plácal jako kapr. A od té doby se to chytlo. (úsměv)

Děkujeme za rozhovor.