Jediným přáním je záchrana, říká klubový šéf Jan Plachý

Jan Plachý společně se svými kolegy přebíral mužstvo hrající v I. lize a pohybující se vždy na hraně play-off. Předsevzetí v té době bylo jasné a také nahlas vyřčené – v horizontu tří až pěti let se pokusit atakovat brány extraligové soutěže. Podařilo se po čtyřech sezonách. Postup ale přišel v době, kdy s ním klubový management ani moc nepočítal. “Je to skutečně tak,“ přiznal Jan Plachý a přidal vysvětlení: “Upřímně řečeno, s postupem jsme kalkulovali o sezonu dříve, kdy se nehrála baráž a cesta mezi elitní společnost se mohla zdát jednodušší. Vlastně i investice, směřující do týmu, byly o rok dříve daleko vyšší.“

Po neúspěšné sezoně mínusy v klubové pokladně byly tak veliké, že nikdo nedokázal o možnosti postupu v nadcházejícím roce vůbec uvažovat. “Povedl se ale dobrý tah v podobě angažování Jaromíra Šindela do funkce sportovního ředitele. Mistr světa z roku 1985, jak se brzy ukázalo, má velké zkušenosti v hráčské otázce. Dokázal, a to i se zmenšeným rozpočtem, sestavit takové mužstvo, které do extraligy postoupilo,“ pochvaloval si první muž boleslavského hokeje a připustil zároveň, že během čtyřletého období ho často přepadaly myšlenky sportovní dění opustit. “Obdobím, kdy chce člověk skončit, procházím téměř permanentně. Možná to i říkám, ale nikdy v minulosti ani současnosti bych to doopravdy neudělal.“

Každopádně, pokud se ještě vrátíme k předchozí “nepostupové“ sezoně, představovala pro klubové vedení takříkajíc školu života, a to ve všech směrech. “Pro nás to vlastně byla taková maturita. Samozřejmě do hokeje jsme vstupovali bez jakýchkoli zkušeností. Naše znalosti z ekonomiky nebo podnikání byly o něčem úplně jiném, než jsou a byly hokejové zákonitosti. Není to jen o penězích. Někdo se možná mylně domnívá, že stačí miliony na kontě, tým poskládáte a bez problémů vyhrajete. To možná šlo ve vsetínské éře, kdy valašský klub v minulosti disponoval takovými prostředky, že ta možnost existovala. Takové peníze už ale v dnešní době nikdo nemá. Ale co hlavně, po sezoně 2006/2007 jsme si jasně řekli, že do toho takzvaně nebudeme kecat. Že se pokusíme sehnat co nejvíce peněz a vše ostatní necháme na profesionálech pohybujících se celý život kolem hokeje. Z toho právě rezultoval příchod Jaromíra Šindela,“ přiblížil situaci Jan Plachý.

Navíc právě zmíněná sezona přinesla zklamání také v otázce přístupu některých hráčů. Do klubu přicházeli starší hokejisté, kteří tady na sklonku své kariéry pobírali finance. Pro boleslavský klub ale nechtěli nic moc udělat. “Nechci nikoho jmenovat. Pravda je ale taková, že některé z nich máme dodnes na výplatní listině,“ lituje předseda představenstva Bruslařského klubu.

U týmu se na cestě mezi elitu vystřídala také řada trenérů. “Skutečně se jich vystřídalo hodně. Musím zase říci, že někteří odešli po zásluze. Jejich práce nebyla dobrá a tomu také odpovídaly výsledky s mužstvem. Na druhou stranu jiní odešli možná i z naší krátké trpělivosti. Měli možná dostat větší příležitost a více času. Konkrétně mám na mysli Jana Nelibu. S odstupem času vidím, že měl dostat více času. S příchodem jeho nástupce Jiřího Režnara se totiž situace nezlepšila, spíše naopak. To byly přehmaty, které se stát neměly,“ přiznal Jan Plachý. V uplynulé sezoně naopak Mladou Boleslav v průběhu rozehraného soutěžního ročníku opustil Jan Votruba. Pro klub to prý byl paradoxně nejlepší obchod. “Teď už to mohu prozradit. Do klubové pokladny jsme od Ústí nad Labem inkasovali 800 tisíc korun. To za trenéra pod smlouvou představovalo absolutně nejvyšší možnou částku. Bylo to skutečně vynikající a panu Šafferovi za to musím skutečně poděkovat. Následně k mužstvu přišel Petr Kaňkovský a podepsal se pod postup. Bohužel během léta došlo k neshodám mezi ním a kabinou. Samozřejmě z úcty k Petrovi, který pro klub hodně udělal, tuto záležitost nechci nějak zvlášť komentovat. Z mého pohledu je pravda vždy někde uprostřed. Realita je ale taková, a to už jsem také v médiích zmiňoval, že je jednodušší vyměnit jednoho trenéra, než dvacet hráčů,“ vysvětluje Jan Plachý.

Každopádně Petr Kaňkovský s mužstvem vybojoval postup. Po rozhodujícím zápase na ústeckém ledě bylo proto co slavit. Ne ale dlouho. Už druhý den přišlo vystřízlivění. Nikoli z alkoholového opojení, nýbrž z reality. Vybojovat extraligu je věc jedna, zabezpečit účast v ní věc druhá. Především v otázce zabezpečení rozpočtu. “Radosti skutečně pominuly druhý den po postupu. Je asi zbytečné hovořit o finanční náročnosti startu mezi elitou. Náš rozpočet se pohybuje kolem 80 milionů korun. To je zhruba o patnáct milionů více, než v předchozí sezoně v prvoligové soutěži. Přitom mnohým se může zdát, že právě zdejší region se jeví jako finančně silný. Tak úplně jednoduché ale sehnat peníze není. Všichni asi víme, co se například děje s kurzem Eura a jaké problémy to třeba přináší našemu generálnímu sponzorovi – firmě Škoda Auto. Skutečně sehnat tu částku se jeví jako téměř nadlidský úkol,“ svěřil se muž, který v minulosti jako manažer přivedl hokejbalisty TJ Radouč čtyřikrát k zisku mistrovského titulu.

I proto v Mladé Boleslavi vsadili na příchod známé osobnosti. Klubový management posílil někdejší vynikající tenisový reprezentant Cyril Suk. Ten má právě na starosti jednání s partnery. “Je známou tváří. Těší mě proto, že jsme se dohodli na spolupráci. Pro klub je skutečně přínosem. Kdekoli se objeví, všude vědí, o koho se jedná. O tom není třeba dlouze hovořit.“

A cíle pro nadcházející sezonu? Malinko se liší v představách hráčů a vedení... “Na tiskové konferenci jsem pozorně poslouchal Richarda Krále. Mluvil o tom, že by si rád zahrál play-off. To bychom pochopitelně rádi my všichni. Upřímně řečeno, přál bych si být také takovým optimistou. Já ale říkám – jediným mým cílem je se v extralize zachránit,“ dodal na závěr před startem nejvyšší soutěže předseda představenstva BK Mladá Boleslav Jan Plachý.