Čekání na první bod v sezoně? Nejdelší šňůra v mé kariéře, říká s úlevou Jan Stránský

26. 11. 2023

Autor: Tomáš Taybner, foto: Jakub Knap

K l a d n o – Bruslaři i přes velkou střeleckou převahu na Kladně dvakrát museli dotahovat náskok domácích Rytířů. Vyrovnání na startu třetí části zařídil úspěšnou tečí Jan Stránský, který tak ukončil své letošní čekání na bod i gól. I díky němu Mladoboleslavští dotáhli zápas do nájezdů a v nich získali důležité dva body. Jak zkušený útočník prožíval prolomení střelecké smůly i dramatické momenty v závěru hrací doby, o tom mluví v pozápasovém rozhovoru.

Honzo, získali jste dva body. Jak se na ně díváte? Je to hodně nebo málo?

Radši bychom měli tři, to je jasné, ale i ty dva bereme všema deseti. Dvakrát jsme tu prohrávali, dokázali jsme to vždy srovnat a nakonec v nájezdech urvali další bodík. Nesmírně si toho ceníme a jsme rádi, že jsme to zvládli.

Třetí třetina byla z vaší strany jedna z nejlepších v letošní sezoně, nechyběl vám pohyb ani odhodlaní. Cítíte to stejně?

Já bych přímo neřekl, že jsme celý zápas dominovali, ale alespoň po padesát minut jsme byli lepším týmem než Kladno. Měli jsme víc gólových příležitostí, nakonec jsme to dotáhli až do nájezdů. Jak už jsem zmínil, dva body bereme.

Poslední minuty se ale odehrály před vaší brankou, trnuli jste na střídačce? Zvlášť v té poslední minutě...

Mně zatrnulo hodně. Hlavně tedy v té poslední minutě, kdy jsme dostali gól. Ani nevím, co se tam stalo. Naštěstí to pro nás bylo odpísknuté.

V prodloužení bych také řekl, že domácí měli ke gólu o něco málo blíže...

Bylo to nahoru dolů. Měli jsme tam nějaké šance i přečíslení, oni jich možná měli více. Řekl bych ale, že to bylo z obou stran.

Richarda Krále mají mladoboleslavští fanoušci v paměti jako spolehlivého nájezdového exekutora. Snaží se vám v tomto směru něco předat?

Když ho vidím po tréninku, tak se tomu ani nedivím, že si ho lidé takhle pamatují. (úsměv) Pořád nám ukazuje, že by klidně mohl jezdit ještě i v dnešní době, v ruce to pořád má. Asi se s tím narodil. Byl to výborný hokejista a zdá se, že to ještě nezapomněl.

Vy jste autorem toho vyrovnávacího gólu na 2:2, ačkoliv byl původně připsán Zachu Osburnovi. Jak k tomu došlo?

Bylo to možná trošku se štěstím. Já jsem tu Zachovu střelu vlastně celou dobu viděl, myslím, že by možná i šla vedle. Stáhl jsem to forhendem jakoby za gólmana, ani úplně přesně nevím, kudy to tam prošlo, ale tečoval jsem to. Bylo to po dvaadvaceti zápasech bez gólu a vlastně i bez bodu, moje nejdelší šňůra v kariéře. (úsměv) Jsem za to moc rád, doufám, že by mě to mohlo odšpuntovat a na psychice mě to určitě povzbudí.

Změnilo se pro vás něco poté, co jste se vzdal kapitánského céčka?

Nezměnilo. V šatně funguji pořád stejně přesně tak, jak jsem říkal, když jsem to pokládal. Udělal jsem to z nějakého důvodu a nelituji toho. Samozřejmě, že jsem rád dělal kapitána, byl bych jím klidně i dále, ale ty okolnosti tomu nahrávaly. Nelituji toho, protože jsem to předtím hodně dobře zvážil.

Děkujeme za rozhovor.