Čekám, kolik mě to bude stát, vtipkuje po premiérově trefě Matěj Gardoň

27. 2. 2024

Autor: Zdena Bobková, foto Marek Švamberg

P l z e ň – Bruslaře v posledních zápasech základní části trápí marodka, a tak trenéři museli sáhnout i do rezervoáru mladoboleslavské juniorky. Do svých řad si tak vytáhli dvacetiletého útočníka Matěje Gardoně, který navíc v zápase přidal svou premiérovou trefu. Jeho bezprostřední dojmy, hodnocení duelu, ale i to, jak zvládá naskakovat za A tým i za juniorku, si přečtěte v následujícím článku.

Matěji, výhra nad Plzní 5:3. Jak zápas zpětně hodnotíte?

První třetinu jsme odehráli výborně. Ta druhá byla horší, taky jsme dostali dva góly. Třetí třetinu jsme se kousli, řekli jsme si v kabině, co chceme hrát a drželi jsme to. Nakonec se to vydařilo, takže super.

Rozdíly mezi první a druhou a mezi druhou a třetí třetinou byly opravdu velké. Co se tam stalo?

Přestali jsme hrát. Mysleli jsme, že to máme vyhrané. Každý si dělal, co chtěl. Nevraceli jsme puky, ztráceli jsme je. A proto jsme dvakrát inkasovali.

Ve třetí třetině jste se vrátili zpátky ke hře, která byla k vidění v úvodní periodě. Co jste si řekli v kabině?

Že to takhle nejde a že odsud chceme tři body. Začali jsme zase hrát to, co jsme si řekli. Dělali jsme to, co jsme měli a to se také odrazilo ve výsledku.

Po výhře nad Plzní a souběžné prohře Karlových Varů v Pardubicích jste stále ve hře o předkolo play off. Padlo to v kabině?

Samozřejmě. Ale všichni se soustředíme na zápas od zápasu. Důležité jsou tři body a dál se soustředíme na pátek.

Trefa na 3:2 byla i vaším prvním extraligovým gólem. Při odjezdu ke střídačce bylo vidět, jak líbáte hokejku. Tak, jaké jsou pocity?

Je to skvělý pocit. Úleva. Už jsem o tom snil od malička. Je to super. (úsměv)

Dokážete říct, jak to padlo?

Krivoš (Filip Krivošík, pozn. red.) výborně vystřelil, ke mně se odrazil puk, sklepl jsem ho ze vzduchu a pak už jsem to jenom hodil na bránu, zavřel oči a doufal, že to tam je. (smích)

Máte schovaný puk?

Ano, Olda mi ho schoval.

Předpokládám, že vás to bude i něco stát.

Určitě. Berny (David Bernad, pozn. red.) už mi říkal, že mi pošle bankovní účet. Jen čekám, kolik to bude. (smích)

Nemůžu se nezeptat – stále pendlujete mezi áčkem a juniorkou. Jaký je to rozdíl?

Obrovský. U áčka mám jinou úlohu než v juniorce a tu se taky snažím plnit. Jsem rád za tu šanci, kterou mi trenéři dávají, druhá lajna je pro mě něco neskutečného a snažím se jim tu důvěru vracet.

Sestava do zápasu s plzeňskými Indiány byla poslepovaná. Kdy se dovídáte, že půjdete do zápasu? A jak se na to připravujete?

Po posledním domácím zápase jsem věděl, že budu hrát i proti Plzni. Pan trenér mi to říkal, protože máme hodně zraněných hráčů. Teď je to spíš tak, že počítám s tím, že hraju. Dozvídám se to třeba den předem na tréninku.

Je ta výhra o to cennější?

Je. Určitě je. Vážím si toho.

Ke konci zápasu už vás trenéři nenasazovali. Nemrzelo vás to?

Ne, určitě ne. Jsem rád, že tam dávali kluky, kteří jsou zkušenější. Bylo pět minut do konce. Spíš jsem rád, že se ten zápas dohrál vítězně, to je daleko cennější.

Dává vám třeba něco i samotné sezení na střídačce?

Určitě ano. Koukám na kluky, kteří jsou zkušenější. Zkouším to od nich okoukat.

Jak přijímáte rady, které přijdou?

Kluci za mnou chodí a radí a já jsem rád za každou z nich, která mě posune dál.

Děkujeme za rozhovor.