Další příchod. Bruslaři ve svých řadách vítají Jana Buchteleho

„Honza je útočník platný na obou stranách hřiště,“ říká na adresu třiatřicetiletého forvarda sportovní manažer Bruslařského klubu Martin Ševc. „Umí velmi dobře zahrát přesilovky i oslabení. Přicházejí s ním velké zkušenosti,“ dodává.

Profil Jana Buchteleho

Talentovaný útočník se narodil v roce 1990 v Hradci Králové, kde udělal své první hokejové krůčky. V roce 2006 přestoupil do staršího dorostu nedalekých Pardubic, kde posléze strávil svá juniorská léta. V dresu tehdejšího Moelleru nakoukl poprvé do seniorského hokeje, když v sezoně 2008/2009 naskočil v osmnácti letech poprvé do české nejvyšší soutěže. Právě s Pardubicemi oslavil už ve svých dvaceti letech mistrovský titul a celkově zde působil sedm sezon, přičemž v sezoně 2011/2012 přišel druhý titul mistra v tomto dresu. Posléze vykročil za svou druhou dlouhodobou štací – do Sparty. Tam strávil se dvěma přestávkami v KHL celkem jedenáct ročníků. Kontinentální hokejovou ligu se vydal vyzkoušet poprvé v létě 2016, a to v dresu Avtomobilistu Jekatěrinburk. Ve 39 utkáních zaznamenal devět bodů a na závěr sezony se vrátil zpět do Sparty, která ale skončila už v prvním kole play off. Ročník 2017/2018 načal ve Slovanu Bratislava a opět se během ledna vrátil do Sparty. Té pomohl až do předkola play off, kde sparťané nestačili na Liberec. Jan Buchtele v dresu Sparty v průběhu oněch jedenácti let vybojoval tři bronzové a dvě stříbrné medaile.

Jako soupeř jsem do Boleslavi strašně nerad jezdil, říká Jan Buchtele

Jak se upeklo vaše angažmá v Mladé Boleslavi?

Snažil jsem se, abych měl vše vyřešené ještě před play off. Věděl jsem, že ve Spartě už pokračovat nebudu, a tak jsem začal jednat s ostatními týmy. Přišlo mi, že Boleslav měla ze všech klubů ten největší zájem, takže jsem si vybral nabídku odsud.

Ve Spartě jste poslední dvě sezony zažil Pavla Kousala a letos také Ondřeje Najmana. Řešil jste to třeba i s nimi?

Když už tam byly větší náznaky a celé jednání se blížilo ke konci, tak jsem to s nimi konzultoval. Jsou to oba super kluci, kteří po svém příchodu skvěle zapadli do té sparťanské kabiny. I proto jsem se jich vyptával na zimák, kabinu a vůbec na všechno. Kluci o tom mluvili jen v dobrém.

Co Bruslaři jako soupeř, jak jste si zápasy proti nim užíval?

Strašně nerad jsem sem do Mladé Boleslavi jezdil. (smích) Přišlo mi, že byli vždy na vlastním kluzišti takřka neporazitelní. První minuty tady byly o přežití, protože na nás vždy vlétli a měli výborný pohyb. Uvidíme, jaké to bude, zažít si to celé z druhé strany.

Znáte už osobně některé své spoluhráče?

Osobně znám nejvíce Davida Dvořáčka ze společného působení na Spartě, potom Pavla Skalického, se kterým jsem hrával za Slovan Bratislava a nakonec i Ďolíka (Zdeňka Doležala, pozn. red.), ten tu před sezonou také podepsal. Určitě nejdu úplně do neznáma. Nerad bych na někoho zapomněl, ale to by mělo být všechno. Vlastně bych tu měl znát ještě jednoho hráče, jeho jméno ale asi ještě nesmím prozradit, že? (úsměv)

Ne, toho zatím ještě ne.

Dobrá, tak pak je ten výčet asi kompletní.

Poslední sezona tady skončila zklamáním. Vnímáte, že budete příští sezonu pod tlakem?

Určitě budeme chtít, aby se ten loňský scénář neopakoval. Zatím jsem tu o tom s nikým neměl příležitost mluvit, ale to je víceméně úplně jasné. Tlak by měl být v každém klubu, protože dole nikdy nikdo hrát nechce. Věřím, že budeme letos lepší a budeme sbírat výhry. Já se na novou výzvu těším, uvidíme, jakou roli v týmu dostanu.

Moje chyba. Jak se můžu bývalého sparťana ptát na tlak, že?

Přesně tak. (smích)

Přicházíte z klubu, který hraje v nejmodernější aréně republiky a nyní vás čeká trochu jiný zimní stadion. Jste na tento skok připravený?

Nějaký rozdíl tam asi bude. Nicméně já v tomto směru nejsem dvakrát náročný, takže to pro mě nebude žádný problém a srovnám se s tím.

Drtivá většina fanoušků vás má spojeného se Spartou, vy jste ale hokejově vyrostl v Pardubicích a to jste rodákem z Hradce Králové…

V Hradci jsem hrával jako úplně malý kluk a zažil jsem tam své první hokejové krůčky. Do Pardubic jsem pak odcházel někdy v šesté nebo sedmé třídě, takže jako starší kluk. Tam jsem si prošel mládeží a pak těmi hlavními kategoriemi, tedy dorostem a juniorkou. Společně s Robertem Kousalem a Lukášem Radilem jsme tvořili útok, ve kterém jsme si všichni skvěle rozuměli a dařilo se nám. Moc jsme si navzájem přáli, abychom se do áčka probojovali a nakonec se to všem třem povedlo.

Dospělou kariéru jste nastartoval mistrovským titulem. Co se vám pak jako mladému hráči honilo hlavou?

Byly to krásné pocity. Jako mladý to vnímáte trochu jinak, vyhrávat je každopádně úžasné. Pak čekáte, že budete úspěchy sbírat jako korálky a další sezonu si to znovu zopakujete. Bohužel, ono to tak úplně být nemusí.

Ještě jednou se vám to ale přeci jen povedlo…

Je to tak, navíc ta sezona mezi oběma tituly byla bronzová. Ten začátek v dospělém hokeji byl víceméně sběrem medailí a úspěchů.

Ve Spartě jste strávil jedenáct dlouhých sezon, což se dnešní optikou zdá jako neuvěřitelné….

Dříve takových hráčů bylo více, ale dnes už je jiná doba. Každý hráč má smlouvu na jeden dva roky, pak buď skončí a nebo si to ještě o jednu dvě sezony protáhne. Moc se nestává, aby si to takhle někdo prodloužil až na jedenáct let. Teď jsem ale připraven na novou výzvu.

Statistiky Jana Buchteleho