Na slovíčko s Václavem Pletkou

Letos se koná již 35. ročník Memoriálu Gustava Lachmana. Co vám se vybaví ve vzpomínkách na dobu, kdy jste sám turnaj hrál?
„Byl a je to dobrý turnaj, protože jsme zde přivítali i mezinárodního soupeře z Finska. Ve čtvrtek večer jsme s ním sehráli přátelské utkání a přišlo se podívat i hodně lidí. To v našem věku byl ohromný zážitek zahrát si před tolika lidmi.“

Jaké jsou dnes vzpomínky na vaše působení v žákovských týmech Mladé Boleslavi a také dorostu? Co se vám dnes vybaví?
„Samozřejmě, že jsou to příjemné vzpomínky. Byla tu dobrá parta kluků, zažili jsme spoustu legrace, našemu týmu se dařilo i výkonnostně, takže mě hokej bavil a veškerý svůj čas jsem trávil na zimním stadionu.“

Když jste byl ve věku kluků, kteří nyní Lachmana budou hrát, kdo byl vaším hokejovým vzorem?
„Wayne Gretzky.“

Proto, aby se člověk prosadil jako vy, je třeba obrovská píle, tvrdá dřina a hodně odříkání. Co by jste malým adeptům hokejového řemesla poradil k tomu, aby se mohli probojovat na výsluní? Jak těžká ta cesta je a co vše se musí obětovat?
„Hlavně to kluky musí bavit, to je základ. Pak si musí jít za svým cílem, nestačí jen společné tréninky, musí na sobě pracovat i individuálně. Je to ale i o štěstí, na jaké lidi kolem hokeje narazíte, myslím tím trenéry, manažery.“

Co současnost? Jak vnímáte letošní sezonu z pohledu Liberce?
Myslím, že to nebyla špatná sezona, vyhráli jsme základní část a postoupili mezi nejlepší čtyři týmy. Další krok už nám bohužel nevyšel, zranili se nám klíčoví hráči a neměli jsme to potřebné štěstí, abychom postoupili do finále. Ale zisk bronzové medaile je velkým úspěchem.

Co váš možný návrat do Mladé Boleslavi? Nechtěl by jste na ledě obnovit právě v boleslavském dresu spolupráci s Richardem Králem?
„Mám ještě na dva roky smlouvu v Liberci, takže zatím je to nereálné. S Richardem jsem odehrál spoustu let, takže bych si s ním určitě zase rád zahrál. Je to jeden z nejlepších centrů v Čechách a na ledě i mimo něj si spolu výborně rozumíme.“

Děkuji za rozhovor.