Chci emoce, nasazení a chuť vyhrávat. Pak nebude bolet ani pohled na tabulku, věří Jan Plachý

Pane Plachý, zjistila jsem, že ten uplynulý extraligový ročník byl vaším – coby majitele klubu – jubilejním dvacátým. To nebyla moc pěkná oslava, že? Už to zklamání takříkajíc vyšumělo?

To nemůže vyšumět. Je třeba si říct, že to bylo velké, opravdu velké varování, a že jsme utekli hrobníkovi z lopaty. Takže ten můj 20. ročník jsme skutečně neoslavili moc pěkně. Naopak.

Vaše 21. sezona znamená začátek nové dekády. Přál byste si od tohohle období jakýsi restart?

Velmi. Poslední dva ročníky opravdu nebyly dobré, suma sumárum jsme šli pořád a pořád dolů. Opravdu nerad bych v tom pokračoval, protože všichni víme, co je ještě níž.

Máte na to vy osobně nějaký recept či návod?

Osobně všem opakuji jediné: pozor na začátek. Je důležité chytit start soutěže a pak už se s tím dá nějak pracovat, i když třeba přijdou horší časy. Ale hned v úvodu hupsnout zase do problémů, to by byl prostě průšvih.

Ten vámi zmiňovaný start bude hodně ostrý. V pěti dnech hned tři zápasy a všechno se soupeři, kteří by – čistě teoreticky – měli být plus mínus na úrovni Bruslařského klubu.

V téhle rovině se asi vůbec nechci bavit. Nechci říkat, koho bychom měli porazit a koho už třeba ani tolik ne. My musíme porážet kohokoliv. Každý je nějakým způsobem nepříjemný. Jsou tu kluby, které mají jiné rozpočty a tím pádem trochu jiné hráče, pak jsou tu kluby jako třeba Olomouc, se kterou doma začínáme, a která hraje velmi nepříjemně. Všichni víme, že prohrávat 0:1 je s Olomoucí je tak trochu cesta do pekla. Nechci, abychom se kohokoliv báli nebo naopak někoho znevažovali. Chci, abychom byli neustále ve střehu a připraveni dát do toho všechno. Od první do poslední sekundy je potřeba dávat do toho maximum. Protože to jsme my, díky tomu jsme v minulosti vyhrávali. Dovolím si teď malé rýpnutí a konstatuji, že v dosavadních přípravných zápasech jsem tam podobné věci zatím moc neviděl.

Co se vám zatím nelíbí?

Je to moje 21. sezona, takže si myslím, že už ledacos vidím a cítím. Člověk už to má trošku navnímané a prostě vidí, kdy to ladí a kdy tam jdou po hlavě a kdy to prostě je jenom takové... Takové. A upřímně říkám, že zatím se mi to moc nepozdává. Na druhou stranu do startu ještě nějaký čas zbývá. Doufám, že to v tom týmu bude. Respektive že už to tam je. My prostě nebudeme tým, který bude pravidelně vyhrávat 6:2. My musíme být tým dříčů.

Máte nějaké metody, jak dát najevo, že se vám něco nelíbí?

Za těch 20 let se tohle výrazně změnilo. Chodit do kabiny a vyhrožovat hráčům, že jim nedáte peníze, nebo že jim budete dávat pokuty, to prostě nefunguje. Koneckonců nebyl jsem toho zastáncem ani před těmi 20 lety. Já si myslím, že v tomto má největší roli trenér, který by to měl strhnout a probudit v hráčích nějaké morální vlastnosti a nadšení. Aby do toho prostě dali všechno. Aby tým byl tým, aby se rvali jeden za druhého. Tohle všechno očekávám, že se bude v kabině dít.

Je načase, aby šli Bruslaři zase nahoru?

Rozhodně. V minulosti jsme jeli na nějaký vlnách, myslím, že většina klubů to tak má. Teď jsme si vyžrali to dno, udělali pár chyb. Předtím jsme byli zase výš, vychovali pár dobrý hráčů, o které jsme pak přišli, ať už tím, že šli za nabídkou, které jsme prostě nemohli konkurovat, nebo se prostě udělala nějaká chyba a někdo nám utekl. Nějaké průšvihy se udělaly, ale... Věřím, že bychom měli jít zase nahoru. Máme v sestavě Hradce, Čecha, mladé, draftované hráče. Máme tam Lakatoše, Buchteleho, zkušené kluky, kteří ví, co je třeba udělat pro úspěch. Já doufám, že se to projeví, že tam prostě bude chuť a zápal, a že bychom zase mohli jít nahoru.

Už dvakrát Bruslaři uprostřed sezony měnili trenéra. Věříte, že tentokrát to vyjde?

Věřím. Dobrý trenér je dneska… (zarazí se) Nechci říct otázka náhody, to by vůči těm trenérům asi nebylo fér, ale prostě se musí pár věcí potkat, aby to zapadlo. Vzpomeňte na Radima Rulíka. Přivedl ho k nám Miloslav Hořava jako někoho, koho tehdy pomalu nikdo nechtěl. A co z něj u nás vyrostlo. Trenér Pardubic, trenér nároďáku, trenér mistrů světa. Teď je tady Richard Král. Beru to tak, že s ohledem na to, v čem jsme se loni plácali, vlastně ještě neměl úplně stoprocentní šanci předvést, co v něm je. Teď bude mít prostor, teď je to v jeho rukou. Navíc věřím, že tady k tomu má nějaký vztah, strávil tu spoustu let jako hráč. Jsem přesvědčený, že tu chce být stejně úspěšný, jako býval tehdy.

V květnu Bruslařský klub vyvolal poměrně pozdvižení, ze spousty stran se ozývalo, že představil jedny z nejzajímavějších posil. Kdo udělal největší radost vám?

Tým se staví odzadu, takže pro mě je největší posila brankář Furch. Takoví gólmani už dneska „nerostou na stromech“ a je skvělé mít jednoho takového v Boleslavi. Viděl jsem ho ve dvou zápasech a prostě z něj sálá klid. Ví, co dělá. Co mám nějaké zprávy z kabiny, tak je to i ten typ, který dokáže hráčům něco říct a nekouká jen na sebe, což je za mě taky nesmírně důležité. Uvidíme, jak se chytí ti ostatní. (úsměv)

Jak moc vás zklamalo zranění Steva Mosese?

Samozřejmě zklamalo, ale i o tom je sport. Je mi to líto – jeho i těch 20 gólů, které jsme od něj čekali. Usilovně hledáme na trhu nějakou náhradu. Uvidíme, jestli, kdy a koho sporťáci ještě přivedou. Nějaká jména létají vzduchem, ale nechceme se unáhlit. Trh s hráči je momentálně hodně přebraný a my nechceme vzít někoho jenom proto, aby tady byl. Tomáš Vlasák je velký profík, ví, co dělá, Martin Ševc už se toho taky hodně naučil. Pořád do nich rýpu, kdy se už bude něco dít, a oni mi trpělivě vysvětlují, že nechtějí střelit vedle. Když to trpím já, budou muset být trpěliví i fanoušci. (úsměv)

Asi je celkem jasné, že to nebude Čech, že? A vlastně říkáte, že je přebraný i trh se zahraničními hráči…

Pro mě osobně je to zvláštní situace. Bavili jsme se o tom dva roky zpátky, říkal jsem vám, že když vypadne ze hry KHL, objeví se na trhu spousta zajímavých hráčů. A vlastně to tak není. Ty opravdu kvalitní si vzaly ty nejbohatší kluby a pro ten střed, nebo horší střed, ta kvalita zas až tak vysoká není. Ti hráči se zkrátka nedají sehnat, prostě nejsou.

O jeden z nejzajímavějších momentů letošního léta, který navíc vyvolal poměrně dost vášní mezi fanoušky, se postaral Róbert Lantoši, který se rozhodl oblékat barvy Liberce. Překvapilo vás to?

S Róbertem jsem byl ještě v sezoně asi dvakrát na kafi. Dával jsem mu najevo, že bych byl rád, kdyby zůstal, loňskou sezonu jsme ostatně zachránili za pět minut dvanáct hlavně jeho zásluhou. On mi na oplátku říkal, že ho chtějí asi na třech kempech v Americe, a že stačí kývnout a má jisté Švýcarsko nebo Švédsko. To mě umlčelo, věděl jsem, že tomu nelze konkurovat. Chtěl cestovat, s manželkou ještě nemají děti, takže i proto prý chtějí vidět kus světa, bral jsem to tak, že tady už není o čem se bavit. Říkal, že kdyby měl ještě někdy hrát v extralize, tak u nás. My se podle toho zařídili, přivedli jiné hráče, když mi najednou o pár měsíců později zavolal a řekl, že chce, abych jako první věděl, že ten slib bohužel nedodrží, a že jde do Liberce. Nevzali ho na mistrovství světa, nabídky ustaly, dokonce vyměnil agenta. Osobně vůči němu žádnou zášť necítím. Hokejový život je krátký, ti kluci se hokejem živí a někde vydělávat musí. Přeju mu jen to nejlepší a hlavně aby se mu splnily ty sny, které se letos nakonec trochu zadrhly. Nicméně chápu, že pro fanoušky je to hořká pilulka, a Róbert se bude muset vypořádat s tím, pokud mu to dají pocítit.

Objevily se hlasy, že peníze na hráče typu Lantošiho se prostě najít měly. Nechcete fanouškům, trochu osvětlit, jak velká „finanční legrace“ je vlastně dneska řízení hokejového klubu?

Vůbec žádná legrace to není. Ani trochu. Od covidu neustále stoupají ceny. Ony tedy stoupaly i předtím, ale teď je to čím dál horší. Náklady na výstroj jsou u mnoha položek vyšší v desítkách procent. Koupit dneska třeba brusle na míru je regulérně investice. Ruku v ruce s dobou samozřejmě narůstají i náklady na odměny hráčů. V tomhle směru je teď trh navíc trochu pokřivený, protože do hry vstoupili majitelé, silní majitelé, kteří mají obrovské ambice a chtějí jich dosáhnout tím, že přivedou hráče, kterým dají obrovské peníze. Menším klubům pak nezbývá než se tomu nějak přizpůsobit. Bohužel nedokážu vůbec říct, jestli je tohle dlouhodobě udržitelné pro město, které má 40 tisíc obyvatel.

Říkáte si někdy, kam až tohle všechno může zajít?

V podstatě není porada, na které bychom to neřešili. Neustále probíráme, jaké jsou možnosti, kam až jsme schopni jít, protože nebudeme si nalhávat – dělat hokej v českém prostředí vlastně nedává smysl, je to jenom černá díra na peníze. Vím, že to dělám opakovaně, ale zase musím poukázat na fotbal. V evropských pohárech teď máme čtyři týmy a v novinách neustále čtete, kolik ty kluby dostávají peněz jenom za základní skupinu. To je od 100 milionů po poloviny miliard. A teď zpátky k nám do Čech, kde je popularita fotbalu a hokeje de facto stejná. Možná bych i řekl, že hokej někdy převažuje. Tím spíš, když se něco zadaří jako třeba teď na jaře mistrovství světa. Nicméně ty příjmy pro hokej prostě nejsou takové. Samozřejmě ta otázka je složitá, k širší diskusi a dalo by se na tohle téma mluvit hodiny, takže abych to zjednodušil, rád bych fanouškům tady v Boleslavi řekl, ať chodí na hokej a ať si to užívají, protože ty hranice tam někde venku v mlze opravdu jsou.

Pojďme k trochu veselejšímu tématu – generální manažer klubu Jan Tůma ke svému prezidentství v APK ještě letos v létě přidal post viceprezidenta Českého svazu ledního hokeje. To je další velký krok Bruslařského klubu do velkého hokejového světa. Jste pyšný?

Jsem. Tyhle věci se nedějí samo sebou a ani to není věc nějaké politiky. Je to především o tom, jaký je Honza člověk. Že má nějaké svoje morální zásady, názory, ve kterých je konzistentní, že je to stručně řečeno slušný chlap. Navíc je to velmi inteligentní člověk, právník, který je schopen připravovat věci nejen pro klub, ale vůbec pro celý český hokej. A ti lidé, se kterými na APK nebo na svazu je, to prostě vidí a cítí a chtějí ho tam. Jsem na něj hrdý. Aspoň někde jsme v čele, když už to není v tabulce. (úsměv)

Je to už tak trochu kolorit, a tak se zeptám stejně jako každý rok – chtěl byste něco říct k otázce zimního stadionu? Ať už k jeho rekonstrukci nebo výstavbě úplně nové areny?

Vždycky jsem se snažil vyjadřovat zdrženlivě, ale po těch letech je mi samozřejmě jasné, že by si lidé chtěli dojít na kvalitní a pěknou toaletu a u dobrého občerstvení si v klidu sednout. Vím, že v tomhle ohledu máme my i město vůči fanouškům obrovský dluh. Budeme se snažit to rozhýbat.

Takže v tuhle chvíli máte nějaké zprávy, že by se něco mělo dít?

Politici vám řeknou, že všechno zásadní na stadionu funguje, a že jakékoliv důležité investice se vždy bez problémů vyřídí. Udělá se něco tamhle, tady tohle. Jenže prostě ze staré věci novou neuděláte, ani kdybyste se postavila na hlavu. Žijeme ve městě, které je ekonomickým motorem tohoto státu a máme jeden z nejhorších stadionů. A to nemluvím jen o nás, fotbal je na tom vlastně podobně. Hrají evropský pohár a chybí jim jedna tribuna. Na rozdíl od nás mají aspoň pěkné kanceláře. Naše vedení klubu sedí ve sklepě. Víc k tomu asi nemám co dodat.

Zakončíme to jako obvykle nějakým vaším přáním či poselstvím do sezony?

Přál bych si, aby byly na stadionu vidět nasazení, zápal a vášeň. Abychom dokázali lidi zase strhnout, aby nám zase začali věřit, že jsme dokázali něco změnit. Chci emoce a chci chuť vyhrávat. Když tohle všechno uvidím, věřím, že se budeme moct všichni bez obav podívat i na tabulku. Díky všem fanouškům i partnerům, kteří s námi do téhle sezony jdou – moc bych si přál, abyste se dobře bavili a užili si to.

Děkujeme za rozhovor.