Richard Král: Euforii krotíme. Bojovnost, obětavost, blokování střel – to nesmí vymizet

Trenére, je na místě se alespoň trochu pochválit?

(zaváhá) Nejsem si jistý, jestli vyloženě pochválit… Určitě jsme rádi, že se nám ten začátek povedl. Po loňském ročníku tady všichni tak nějak o to víc cítili, že to bude strašně důležité, možná to byl ještě o něco větší strašák, než bývá obvyklé. Celé léto jsme se na to připravovali, abychom byli ve formě a připravení. Takže ano, tohle se povedlo a asi se za to můžeme pochválit.

Kdyby vám někdo v srpnu řekl, že první reprezentační přestávku stráví Bruslaři na čtvrtém místě, co byste si pomyslel?

Asi bych mu to moc nevěřil. Respektive nepočítal bych s tím. Ale je třeba říct, že kluci si to zaslouží. To postavení v tabulce je zasloužené. Hráči pracují výborně, zdobí nás obrovská obětavost, máme velmi dobrý pohyb a hlavně směrem dozadu pracujeme velice dobře.

To mi trochu nahráváte na mou další otázku: Co je největší silou Bruslařů?

Jak jsem právě řekl, tak určitě obrana. V defenzívě fungujeme velice slušně. Samozřejmě se můžeme opřít o gólmany, kteří podávají vynikající výkony. A ani směrem dopředu to není špatné. Naše produktivita v některých zápasech pochopitelně mohla být lepší, protože vyhrát na jeden nebo dva góly je strašná dřina, ale když vidím některé týmy, které jsou dole, tak na tom pořád nejsme tak špatně.

Chválíte oba gólmany, nicméně Honza Růžička asi není v úplně jednoduchém postavení, že?

Dneska je běžnější, že ve většině týmů gólmani mívají vyrovnanější porci zápasů, třeba 60 ku 40 procentům nebo tak nějak. Podobně jako tomu tady bylo loni. My jsme ale od začátku věděli, a připravovali jsme na to i Honzu, že Dominik začne jako jednička, a že se to v rámci procent bude pohybovat někde kolem 80 ku 20. A zatím to tak je. Jsme rádi, že Dominikovi drží zdraví, a že čape, jak čape. Takže ano, Růža to nemá úplně jednoduché, ale pracuje velice dobře a pro nás je stejně důležitý jako Dominik. Proto, když je možnost, tak jezdí chytat 1. ligu, aby z toho nevypadl a byl kdykoli schopen Dominika zastoupit.

Mluvili jsme o největších plusech, co největší mínusy? Na čem by se dalo nejvíc zapracovat?

Určitě by se dalo zlepšit proměňování šancí, ale to je takový dlouhodobý boj snad asi každého týmu. A potom samozřejmě přesilovky, které prostě máme, jaké máme. Sice jsme v nich v posledních pár zápasech několik gólů dali, takže jsme to procento využití trochu zvedli, ale pořád si představuji, že by mohly být daleko lepší.

V čem ty přesilovky vlastně drhnou?

Záleží, jaké máte k dispozici typy hráčů. Kolik máte praváků, leváků, kdo dokáže tvořit, kdo je spíš zakončovatel. Nám vypadl Steve Moses, se kterým jsme počítali do první přesilovkové formace, a který je jako pravák v téhle herní situaci naprosto nadstandardní. Na druhou stranu samozřejmě nechci, aby to vypadalo, že nám to stálo na jednom hráči. S trenéry i s hráči nad tím hodně sedíme, rozebíráme video, zkoušíme to na ledě a tak dále. Potřebovali jsme zrychlit přihrávky a celkově to trošku zjednodušit a více se tlačit do střelby, což se nám teď párkrát povedlo a dokázali jsme přesilovky zužitkovat.

Zranění. Letos jich je až nadstandardní množství. Zažil jste už někdy něco takového?

Je jich dost, ale myslím, že si tím prošlo více týmů. V létě se zranil už zmiňovaný Moses, prvních sedm nebo osm zápasů nám vypadli Gewiese a Lintuniemi, kteří patří mezi základní kameny naší obrany. To byla velká oslabení. Postupně se pak ještě zranili Hradec, Suchý, Fořt, Rekonen… Teď jsou mimo Havlín a Čech. Prostě je třeba fungovat s tím, co je k dispozici. Hlavní je, že jsme se s tím dokázali vypořádat.

Můžeme říct, že všechno to složité a negativní tým vlastně stmelilo?

Nevím, jestli bych to podal úplně takhle. Spíš bych řekl, že kluci, se kterými se na začátku třeba až tolik nepočítalo, chytili svoji šanci za pačesy, a že se ukázalo, že máme velmi vyrovnaný tým, kdy každý může přispět svou troškou do mlýna. Čímž samozřejmě myslím třeba i mladé kluky, kteří jinak hrají za Kolín.

Jak moc vás zklamalo, že Greg McKegg se nakonec nekoná?

Bohužel to nedopadlo, je to, jak to je. Byl to fajn kluk, naneštěstí se hloupou náhodou na třetím tréninku zranil. Nedá se nic dělat, jako trenér musíte fungovat s tím, co máte, nežehrat nad tím, co nemáte. A kdo ví, třeba se ještě někdo zajímavý na trhu objeví.

Jak byste popsal náladu v kabině? Musíte občas krotit euforii?

Určitě. Euforii krotíme pořád, jakmile se mančaft uspokojí, tak jde všechno do kytek. Varovně vztyčené prsty máme prakticky neustále. Měli jsme tam takový menší výpadek, kdy jsme třikrát po sobě prohráli, už po té druhé prohře jsem v kabině říkal, že tady už pozor, že dobrý tým třikrát po sobě neprohrává, a stejně se to stalo. Myslím, že ta výstražná znamení tam pořád jsou a hráči je vnímají, což je dobře. Navíc může přijít krize. Stává se to prakticky všem. Takže je potřeba mít nějaký bodový polštář a být na to připravený i psychicky.

Právě probíhá reprezentační přestávka. Jak ji Bruslaři tráví?

Tým měl od pondělí do středy volno. Bylo toho teď opravdu hodně, za měsíc a půl se odehrálo 18 zápasů, to je poměrně nálož. Takže byly tři dny volné, teď zas přijdou tři dny tréninku. Kluci, kteří měli vysoký ice time v zápasech, budou mít tak nějak normální tréninky, kluci, kteří odehráli méně, dostanou nějakou porci navíc.

U kterých marodů je šance, že se po reprezentační přestávce vrátí?

V tuhle chvíli asi jen u Reka (Aleksi Rekonen, pozn. red.). Aleš Čech to má na delší dobu a Tomáš Havlín je zatím s otazníkem.

Co udělat pro to, aby Bruslaři po přestávce navázali tam, kde skončili?

Pořád dál poctivě dřít. Hodně zápasů jsme urvali tím, že jsme zvládli závěry, protože jsme měli vynikající bojovnost a obětavost, blokovali jsme střely. To prostě nesmí vymizet, jinak by to bylo špatné.

Kromě Vítkovic, se kterými se odkládal zápas, jste už poznali všechny ostatní týmy. A drtivá většina těch zápasů byla vyrovnaná… Je někdo, kdo vás třeba něčím překvapil?

Byl to začátek. Všechny týmy jsou nažhavené a našlapané. Doba, ve které se projeví hokejovost, a kdy třeba někomu začne trochu docházet takový ten drajf, teprve přijde. A jestli mě někdo překvapil? Nahoře to asi je, jak to všichni čekali. Pardubice, Sparta. Věřím, že tak trochu překvapením jsme my, ale to by asi měli hodnotit jiní. No a pak jsem asi nečekal, že bude Liberec takhle dole. Kladno mělo dobrý začátek, ale už trochu klesá tabulkou. Ale na nějaké větší hodnocení je prostě ještě brzo.

Před sezonou jsme se bavili o nějakých představách a cílech. Tehdy jste se držel poměrně při zemi. Změnilo se to nějak?

Nezměnilo. Je odehraná teprve jedna třetina, ten chleba se teprve bude lámat. Navíc tabulka je vyrovnaná a i když dva týmy dole jsou, ještě to zdaleka není konečná. Já vím, že je to klišé, ale já na tuhle otázku můžu odpovědět vlastně jediné – budeme pracovat zápas od zápasu a kam nás to vynese, tam nás to vynese.

Divácká kulisa na stadionu je letos fantastická. Fanoušci tým drželi už loni, kdy se nedařilo, letos si to o to víc všichni užívají. Jak se pracuje v takovém prostředí?

Přiznávám, že při zápasech jsem tak trochu „přepnutý“ a moc to nevnímám. Člověk musí být soustředěný a na střídačce je spousta práce. Ale po skončení to samozřejmě vidím a slyším. Je to odměna hlavně pro kluky a ti jsou z toho nadšení.

Děkujeme za rozhovor.